Evropsky klasicismus a osvicenstvi

Francouzsky klasicismus

Absolutisticky stat se silnou ustredni vladou, jak se vytvorila ve Francii v 17.stoleti, vtiskoval umeni teto doby pomerne jednotny raz. Umeleckemu stylu, ktery vznikl v techto podminkach, rikame klasicismus. Navazoval na odkaz antiky predevsim formou, ale i zpracovavanymi latkami. Nebyl omezen jen na Francii, i kdyz se tu projevil nejsilneji a nejpriznacneji. Rozhodujici uloha francouzske kultury a literatury vyplyvala z politickeho a hospodarskeho postaveni francouzskeho statu i znacne rozsireni znalosti francouzskeho jazyka jako modniho jazyka slechty a bohateho mestanstva v cele Evrope.

Klasicismus souvisel s racionalistickou filozofii, jejimz prednim predstavitelem ve Francii byl RENE DESCARTES. Proslulou vetou "Myslim, tedy jsem" vyjadril nazor, ze jedinym pevnym bodem, o nemz nelze pochybovat, je predstava sebe sameho jakozto bytosti myslici.

Proti mysticismu baroka s vyraznym dualismem tela a duse stavel klasicismus stridmost a rozumovou kazen. Meritkem krasy byla klasicismu pravda, rozvaha a rozumovost, zivotnim idealem vyrovnanost. Zduraznil podrizenost soukromych cilu nadosobnim, verejnym ukolum. Proto se klasiciste neobraceli k cloveku v jeho oblasti intimni, ale videli jej vzdy ve sfere verejne. K umelecke dokonalosti mela klasicistum napomahat pevne stanovena esteticka pravidla a predpisy kompozice dramatu mela napr. zachovavat Aristotelovu zasadu tri jednot. Literatura se rozlisovala na nizkou a vysokou. Proto take byly presne od sebe oddeleny komika a tragicnost. Tragedie jako zanr nejvznesenejsi byla vyhrazena latkam ze zivota vysokych vrstev, pricemz hrdiny a dej poskytla vetsinou antika. V komedii smely vystupovat i postavy lidove a namety, jez se mohly dotykat soucasnosti.

Autori klasicismu vetsinou neprojevuji otevrene osobni nazory k dobove problematice; jejich cilem je zobrazeni zavaznych norem spolecenske mravnosti. Lidske soukromi byva utajeno, citova slozka ustupuje slozce racionalni. Prevazuji ty zanry, v nichz slozka rozumova prevysuje slozku emocialni; v poezii basen didakticka, v proze moralisticka vypraveni, esej a uvaha, v dramatu versovana tragedie predkladajici obecenstvu soubor mravnich prikladu.

Priznacny je vznik literarnich salonu, ktere zastupuji nekdejsi dvorske prostredi. Diskutuje se v nich o umeni a hodnoti se literarni dila. Nove vznikle literarni akademie bdi nad cistotou jazyka, ukaznuji formu umeleckych del. S tim souvisi pomerna uniformita klasicisticke literatury.

Vztah literarniho dila k ctenari - spisovatel netvori pro sveho ochrance jako v dobe renesance, nybrz pro mnohem sirsi ctenarsky okruh. Ideovou a politickou orientaci haji a zduvodnuje soudoby spolecensky rad, schvaluje zajmy vladnouci vrstvy.

Klasicisticka tragedie a komedie

Francouzsky klasicismus zrodil tri velke dramatiky. PIERRE CONEILLE - jeho tragedie CID ma nejvetsi ohlas. Diskutovalo se o ni v salonech i v nedlouho predtim zalozene akademii. Rodrigo - Cid zabije hrabete Gormu, otce sve mile, chimeny, protoze urazil Rodrigova otce. Chimena miluje Rodriga, ale nad jejim citem prevazi cest rodiny a divka zada krale, aby potrestal vraha. Dramaticka situace, za niz oba hrdinove trpi, nebot se vzajemne miluji, ale pritom trvaji na predstavach cti. Konflikt konci smirne zasahem krale, nebot Rodrigo odcinil svou vinu udatnosti v boji.

Corneile se stal tvurcem moderni tragedie; dal ji pevnou kompozicni zakonitost. Jeho hrdiny nedrti nahodny osud ani nejsou hrickou svych vasni. Konflikt vyplyva ze stretnuti osobnich citu a nadosobnimi povinnostmi.

Tragedii psychologickou vytvoril JEAN RACINE. Konflikt v jeho hrach vznika stretnutim citu s egoistickymi vasnemi. Anticke namety mivaji u Racina jen anticke roucho, pod nimi se rysuji soucasne postavy a soudobe problemy. V milostnych pribezich zobrazoval Racine zhoubny vliv vasne, ktera nici nejen ty, kdo ji podlehnou, ale i lidi jim blizke. Racinovo dramaticke umeni patri k vrcholum klasicke tragedie; velmi vystizne zobrazuje psychologii svych hrdinu, zejmena zenskych postav.

Komedie mela v obdobi klasicismu schudnejsi cestu k vyjadreni zivotni reality nez tragedie, nebot mohla navazovat na lidove a pololidove hry, ktere mely blizko ke skutecnosti. Nejvetsi dramaticky autor komedii je MOLIERE. Od mladi jej pritahovalo divadlo. Pusobil u hereckych kocovnych spolecnosti jako herec, reziser a spisovatel frasek a komedii. Pozdeji se stal reditelem kralovskeho divadla v Parizi. Ve svych hrach predvadel soudobou pestrou mravni problematiku. Problematika byla velmi siroka - tyka se postaveni zeny ve spolecnosti i v rodine, mravniho cynismu feudalu, chorobne lakoty, ulisnosti, nabozenskeho pokrytectvi, snahy mestaku o napodobeni slechty. Nejodvaznejsi komedie byla TARTUFFE. Hra odhalovala pokrytectvi a svatouskovstvi a svou titulni postavou mirila proti cirkvi. Tartuffe si ziskal duveru mestana Orgona, ovlada ho a nabyva vlivu nad jeho rodinou. Usiluje o jeho zenu, ma si vzit jeho dceru a clenove rodiny se marne pokouseji prekazit tyto zamery. Orgon zcela podleha Tartuffovi, dokonce mu pripise i svuj majetek a jen kraluv zasah zabrani uplnemu zniceni rodiny.

Druhou nejproslulejsi Molierovou komedii je LAKOMEC. Titulni postava, lichvar Harpagon, je ochoten pro penize obetovat vsechno a ztrata pokladnice znamena pro neho zivotni tragedii, polovicni silenstvi a nenavist k celemu lidstvu. Dalsi Molierovi komedie: SKOLA ZEN, MISANTROP, MESTAK SLECHTICEM, SIBALSTVI SKAPINOVA a ZDRAVY NEMOCNY. Jejich humor byl utocnou zbrani proti predsudkum a zloradum ve jmenu zdraveho rozumu a bodre lidove moralky. V postavach svych komedii vytvoril Moliere velkolepe typy prave tim, ze v nich objevil pravdivou podstatu lidskych charakteru, ktere ziji v nejruznejsich dobach a spolecenskych systemech.

Protipolem vznesene klasicisticke tragedie byla italska komedie, u lidoveho publika neobycejne oblibena. Hry nemely pevnou stavbu a herci dej improvizovali podle strucne nastineneho obsahu. Komedie mela sve ustalene postavy (napr. bohaty obchodnik, sluhove, sluzka). Z tohoto zakladu spolecensky nezavazne komedie vytvoril zakladatel italske narodni veselohry CARLO GOLDONI. Komedie s vystiznymi charakteristikami soudobeho mestanskeho sveta (CHYTRA VDOVA) a slechtickych typu (JEMNOSTPAN MARKYZ). Za nejlepsi dilo Goldoniho se poklada komedie POPRASK NA LAGUNE s zarlivou mileneckou dvojici z lidoveho prostredi rybarskeho.

Na rozdil od mohutneho rozvoje dramatu byl vyvoj poezie mnohem skromnejsi. V klasicistni poezii hovori daleko vic rozum nez srdce. Prevlada proto basen popisna, uvahova a satiricka (epigram, satira, zabavna poema a bajka).

V drobnejsich basnickych utvarech mel neobycejny uspech JEAN DE LA FONTAINE sbirkou bajek, jejichz ohlas pronikl do cele Evropy. Vychazi ze znalosti starsich autoru bajek od Ezopa pres stredoveke moralisticke bajky. Shrnuje mravni nauceni ve smyslu prakticke zivotni moralky, ale casto bajky aktualizuje k potrebam spolecenske kritiky.

Osvicenstvi

V osmnactem stoleti se na zapade Evropy, zejmena v Anglii a ve Francii, zacala vytvaret nova politicka a spolecenska ideologie vyhovujici potrebam mestanstva a oznacovana jako osvicenstvi.

S postupem techniky a prumyslu se rozvijely i prirodni vedy, proto se osvicenskych nazoru domahaji svobody vedeckeho badani. Tim podryvaji nejen autoritu nabozenstvi, ale i feudalismu. Priznacny pro osvicenstvi je kult rozumu (racionalismus), v jehoz jmenu hlasali osvicenci prava "prirozeneho cloveka". Vira v rozum naplnuje virou v neustaly pokrok, proto jsou osvicenci optimiste. Osvicenska filozofie - zamereni k praktickym otazkam soucasnosti. Osvicensti spisovatele vystupovali bojovne proti vsemu konzervatismu, kritizovali cirkev a knezstvo, odmitali tradici a volali po spolecenskem zrovnopravneni vsech obcanu.

Osvicenska doba poskytovala vede neobycejnou podporu; osviceny panovnik i slechta davali podnety k zakladani ucenych spolecnosti, knihoven, muzei a vedeckych sbirek. Veda nastoupila na misto nabozenstvi; vynikala laskou k pravde, peclivosti v badani, uctou k drobnemu detailu, kriticismem a zretelem k praktickym potrebam. Mela vsak i sve nedostatky; analyzou jednotlivych faktu oslabovala syntezu, nerozumela zakonum vyvoje, vykladala vsechno deni mechanickou ucelnosti. Osvicenstvi se nejprve projevilo v Anglii. Filozof FRANCIS BACON patril k predchudcum empirismu. Zduraznoval vyznam zkusenosti. Filozof a pedagog JOHN LOCKE byl vyznavacem deismu, filozofickeho nazoru, ktery pripousti existenci boha jako rozumove bytosti, nikoli vsak jeho nadprirozene pusobeni.

Prakticke cile osvicenstvi reprezentuje ve Francii CHARLES LOUIS MONTESQUIEU, autor rozpravy DUCH ZAKONU, v niz osvetluje vznik zakonu a statnich zrizeni z prirozenych pricin, jako je podnebi a prirodni bohatstvi, a primlouva se za omezeni absolutisticke vlady podle anglickeho vzoru.

Neobycejne zavazny vyznam pro sireni osvicenskych myslenek melo vydavani francouzske ENCYKLOPEDIE, obsahujici soubor znalosti ze soucasne vedy, umeni a techniky. Do encyklopedie prispeli nejvyznamnejsi myslitele 18.stoleti - Voltaire, Rousseau, Denis Diderot a dalsi.

V 18.stoleti vznika v Anglii dobrodruzny roman. DANIEL DEFOE, prosluly zejmena romanem o osudech ztroskotance na opustenem ostrove ROBINSON CRUSOE. Patri sem i HENRY FIELDING, jehoz prozaicka tvorba byva oznacovana jako romany silnice a hospody. Kriticky postoj proti soudobe spolecnosti vyjadril v romanech JONATHAN WILD VELIKY - ironicke liceni zivotni kariery zlocince, a TOM JONES, o pestrych osudech mladika, podstrceneho jako dite do slechticke rodiny.

Roman filozoficky, nejednou ostreho satirickeho zabarveni, reprezentuje v anglicke proze 18.stoleti JONATHAN SWIFT v dile GULLIVEROVY CESTY. Blizko k tomuto prozaickemu zanru mela i tzv. filozoficka povidka, kterou pestoval nejproslulejsi francouzsky osvicenec VOLTAIRE.

Voltaire mel schopnost ostre a nekompromisni kritiky. Uplatnil se ve vsech spolecenskych oborech: jako historik studoval dejinne epochy v jejich podobe spolecenske a ekonomicke, jako beletrista psal filozoficke povidky ostreho kritickeho zamereni, jimiz utocil na lidskou hloupost, zaostalost a nesnasenlivost.