Kriticky realismus ve svetove literature

Filozoficke predpoklady realismu

Od druhe poloviny 19. stoleti prozivala cela Evropa rozmach prirodnich a technickych ved. Darwinova evolucni teorie, pasteurovy lekarske objevy, vynalez dynama, rychly rozvoj zeleznic, prudky vzestup prumyslove vyroby, to vse naplnilo evropske lidstvo duverou v rozum a smyslove poznani, ve spolehlivost exaktnich ved a experimentu. Rozvoj prirodnich a technickych ved byl tak mohutny, ze i spolecenske vedy prejimaly metody prirodovedneho badani. Podle zasad exaktnich ved zacali spisovatele studovat i lidske nitro. Realiste verili, ze dusevni zivot je vyslednici dedicnosti, vychovy, spolecenskeho a narodniho prostredi, popripade rasy. Tento determinismus (podminenost lidske existence vnejsimi podminkami) se stupnoval v tzv. naturalismus. Filozofickym vychodiskem naturalismu bylo presvedceni, ze zakladem vseho deni je pouze hmota a clovek je trpnym produktem pudu a prostredi, od jejichz vlivu se nedovede osvobodit. Roman ma byt prirodopisnym vykladem lidskeho zivota, monografii, ktera ma byt presne dokumentovana, proto ma stejnou vedeckou hodnotu jako prirodovedny experiment. Francouzsky spisovatel a teoretik Emil Zola oznacoval roman tohoto druhu jako roman experimentalni.

Umelecke zasady realismu

Realismus, ktery v druhe polovine 19. stoleti nabyl naproste prevahy nad romantismem a zasahl pronikave i do literatury, kde se oznacuje nekdy jako kriticky realismus.

Realismus se vyskytoval soubezne jiz v dobe romantismu. Proto napr. dilo Stendhalovo nebo Puskinovo ma vedle rysu romantickych i vyrazne prvky realisticke. Realisticke tendence doprovazeji slovesnou tvorbu od jejiho vzniku. Jiz v aticke literature najdeme napr. u Homera nektere partie realisticke. Realisticke tendence se objevuji obvykle v tech dejinnych epochach, ktere se vyznacuji hospodarskou, politickou a kulturni stabilitou, jsou zivotnim vyrazem spolecnosti vyrovnane, naproti tomu romanticke tendence provazeji obdobi spolecenskych deformaci, revolucniho kvasu a jsou vyrazem nespokojenosti lidskeho jedince.

Krize romantismu nastala, kdyz umelec poznal, ze nestaci jen hledat ideal, ze je treba poznat dukladne verejny zivot, vztahy mezi lidmi, jejich rodinny i soukromy zivot, jejich mysleni.

Zastanci umeleckeho realismu pozadovali presne a vsestranne studium spolecenskeho zivota ve vsech jeho projevech. Neobraci pozornost k jedinci, ktery prevysoval prumer sveho okoli, realismus chce zpodobnit prumerneho cloveka nebo vetsi skupinu, zachytit zivotni prostredi. Vsechny predchozi umelecke smery zobrazovaly cloveka v jistem smyslu hotoveho. Realisticky spisovatel sleduje hrdinu ve vyvoji. Realiste pristupovali ke sve latce objektivne. Autor neni v dile primo ucasten, stoji nad nim. Neznamena to vsak ze neni pritomen vubec. Uz vyberem faktu, volbou latky, postav a jejich charakterizaci vyslovuje svuj soud. Realismus neunika do minulosti, zajima jej predevsim soucasnost.

Ve vetsine evropskych literatur se za realismu rozviji predevsim roman, ktery se stava zrcadlem spolecnosti, kronikou jejich mravu. Realismus je smer spolecensky angazovany. Realisticti spisovatele si kladli primo za cil sve tvorby upozornovat na spolecenske krivdy, volat po jejich naprave a odhalovat zlo. Nevahali proto zobrazovat i takove jevy zivota, ktere drive pokladali za nizke a nevhodne pro umelecke dilo.

Anglicky realismus

CHARLES DICKENS (1812-1870). Prozil malo radostne detstvi. Otec drobny urednicek, se octl dokonce ve vezeni pro dluzniky, kam jej nasledovala i zena s detmi. Uz ve dvanacti letech si musel mlady Dickens vydelavat na zivobyti. Pracoval v dilne na vyrobu lestidel na boty, v ponurem prostredi s hrubymi lidmi.

Proto se spisovatel Dickens tak casto zabyva osudy nestastnych deti bez domova a rodiny, ktere se museji na vlastni pest probijet zivotem. Takove detske hrdiny, pojate castecne autobiograficky, maji romany OLIVER TWIST (1838), DAVID COPPERFIELD (1850), MALA DORRITKA (1857) a NADEJNE VYHLIDKY. Na objednavku nakladatele zacal psat Dickens KRONIKU PICKWICKOVA DOMU (1836-1837), prvni spisovatelovo dilo, ktere jej proslavilo a ziskalo mu neobycejnou popularitu. Obraz soudobe Anglie je v Dickensove dile neobycejne siroky. Kriticky postoj k verejnym institucim (chudobince, vezeni pro dluzniky) i socialnim pomerum (prace deti v tovarnich, bida londynskych predmesti) zmirnuje spisovateluv laskyplny humor.

Francouzsky realismus

HONORE DE BALZAC (1799-1850). Venkovan, ktery prisel do Parize, nikoli aby studoval prava, jak si pral otec, ale aby si dobyl slavu spisovatele, stal se lidovym kronikarem mestanstva.

Zprvu, aby mel z ceho zit pise dobrodruzne tzv. cerne romany, umelecky zcela podprumerne. Stale jej pronasleduji dluhy. Touzi proniknout do aristokraticke spolecnosti a ziskat financne nezavisle postaveni, ale vsechno usili je marne, neustale splaci dluhy, pracuje horecne po nocich, mnoho nadeji vklada do snatku s polskou slechticnou, ale brzy po svatbe umira.

V neobycejne rozsahlem dile, ktere oznacil jako lidskou komedii, vystihl Balzac prelom dvou spolecenskych epoch, aristokratickeho feudalismu a mestanskeho kapitalismu. Svymi sympatiemi stal na strane aristokracie, a prave to mu umoznilo vylicit neobycejne presne a kriticky francouzske mestanstvo v jeho dravem nastupu k moci. Podle vlastnich slov chtel ve svem dile predstavit vsechny lidske typy a spolecenske vrstvy, zachytit vsechny zivotni situace, charaktery muzske i zenske, zpusoby zivota, povolani, spolecenske perspektivy, detstvi, stari, dospelost, politiku, soudnictvi, cirkevni prostredi, valky, jednoduse zivot v celem neprebernem bohatstvi.

Tento zamer uskutecnil Balzac v cyklu, ktery zahrnuje zhruba sto romanu a objima zivot Francie v obdobi ponapoleonske restaurace az do poloviny 19. stoleti. Dej Balzakovych je prurezem spolecnosti od nejnizsich vrstev az k vrcholkum, od bidy a nouze proletaru az k prepychu nejvyssich trid. Balzac sam rozdelil svou LIDSKOU KOMEDII do tri casti: STUDIE MRAVU (nejpocetnejsi a nejvyznamnejsi romany), STUDIE FILOZOFICKE a STUDIE ANALYTICKE.

Pocet Balzacovych romanovych hrdinu je temer nepreberny; postava, ktera v jednom dile vystupuje epizodicky, se v druhem romane objevuje jako hlavni hrdina. Dovedl mistrne vystihnout psychologii zenskych hrdinek nebo lidi posedlych nejakou vasni (touhou po kariere, lakotou apod.). Ustredni trilogii Lidske komedie tvori romany OTEC GORIOT, ZTRACENE ILUZE a LESK A BIDA KURTIZAN.

OTEC GORIOT (1835) predvadi smutny osud bohateho kupce, ktery provdal sve dcery za slechtice, sam vsak doziva opusten svuj zivot, nebot dcery se za otce stydi. S osudem otce Goriota se prolina pribeh studenta Evzena Rastignaca. Rastignac prisel do Parize plny ctizadosti a vule vyniknout. Je vsak chudy a na kazdem kroku poznava, ze nadani, schopnosti, pracovitost i charakter nejsou k nicemu, nema-li clovek penize. Sestrenice mu dava pouceni, jak se ma chovat ve spolecnosti, chce-li neceho dosahnout. Rastignac v honbe za karierou a penezi skutecne odhazuje moralni zasady. Jeho prakticke zkusenosti doplni byvali trestanec Vautrin.

ZTRACENE ILUZE sleduji soubezne historii venkovskeho basnika, ktery v Parizi poznava rub umelecke slavy; uspech umeleckeho dila je zavisly na zajmech kliky, jiz umelec slouzi, o talentech rozhoduji nakladatele, prodejnost vladne i v divadelnim svete. Hrdina je pred rozhodnutim zit cestne, ale odrikave, nebo se zaprodat a dosahnout uspechu.

Napinavy roman LESK A BIDA KURTIZAN zobrazuje spojeni financniho sveta s parizskym podsvetim. Lucien se naucil "umeni zit". Zustal slabochem, ktery se zene pouze za milostnym uspokojenim nebo spolecenskym uspechem. Na jeho povahu doplaci i milenka Ester - kurtizana, kterou spolecenske podminky vehnaly do role zeny obstastnujici muzskou spolecnost, jiz vsak hluboce pohrda. Lucien konci ve vezeni sebevrazdou.

K jinym proslulym Balzacovym typum patri lakomec Grandet v romanu EVZENIE GRANDETOVA (1834), ktery znici stesti sve dcery odporem proti jejimu snatku, aby vyplacenim vena nezmensil sve bohatstvi.

GUSTAV FLAUBERT - obvinen na zaklade casopisecky otiskovaneho romanu PANI BOVARYOVA z ohrozeni verejne mravnosti, zlehcovani instituce manzelstvi, "lascivniho liceni" hrdincinych milostnych dobrodruzstvich a z urazky nabozenskeho citeni. Flaubertuv roman byl oznacen za umeni bez "miry a vkusu". Gustav Flaubert byl nejdokonalejsim predstavitelem realistickeho romanu ve Francii. Mistr v zobrazovani lidskych vasni a citovych vztahu dovedl analyzovat proces vzniku, rustu a ztraty iluzi. Flaubertovo dilo neni rozsahlym jako dilo Balzacovo. Za Flaubertuv nejlepsi roman se poklada PANI BOVARYOVA (1856), hluboce psychologicky prokresleny pribeh romanticky zalozene zeny, ktera nemuze ve vsednim manzelstvi s venkovskym lekarem nalezt uspokojeni a zivotni cil. Ema Bovaryova, podnicena romantickou cetbou, chce poznat, zdali existuje v zivote opravdova vasen a opojeni; chce uniknout z hlouposti, pokrytectvi sve doby a sveho prostredi, touzi po vzrusujicim zivote, ale jeji iluze se rozprchavaji, dostava se do milostnych a peneznich problemu a konci sebevrazdou.

Historicky roman ze zivota starovekeho Kartaga SALAMBO (1862). Roman o ztrate iluzi CITOVA VYCHOVA.

Osmadvacetilety EMIL ZOLA se rozhodl, ze pro svou soucasnost vykona to, co vytvoril Balzac pro dobu predchozi - Velky romanovy cyklus, ktery zobrazi "lidskou komedii" v novych spolecenskych podminkach Francie druhe poloviny 19. stoleti. Na rozdil od Balzaka, ktery vytvarel sve dilo spise intuitivne, chtel Zola postupovat pri tvorbe svych romanu prisne vedecky. Jmeno spisovatele Emila Zoly (1840-1902) se spojuje s oznacenim naturalismu, ktery se nekdy chape jako samostatny umelecky smer. Ve skutecnosti je urcitou metodou realismu. Velky cyklus ROUGON-MACQUARTOVE. K nejznamejsim romanum cyklu patri ZABIJAK (1877), uvadejici do literatury prostredi parizskych krcem a postavy remeslniku a delniku, roman GERMINAL (1885) o zivote horniku a jejich stavkovem boji, NANA (1880) zobrazujici zivot vyssich spolecenskych kruhu i polosveta, LIDSKA BESTIE (1890), drama zarlivosti z zeleznicniho prostredi, a DOCTOR PASCAL (1893).

Zola podal dukladny rozbor francouzske spolecnosti v dobe vzniku velkych prumyslovych a bankovnich spolecnosti, ovladajicich veskery verejny zivot. Nedelal si nejmensi iluze o mestacke spolecnosti a dival se pesimisticky na vyvoj celeho lidstva.

Rusky realismus

IVAN SERGEJEVIC TURGENEV (1818-1883). Povidky ze souboru LOVCOVY ZAPISKY (1852) vyjadrovaly ostry protest proti barbarstvi ruskeho nevolnickeho systemu. Neobycejny ohlas mel roman OTCOVE A DETI (1862). Zobrazil nazorove rozvrstveni ruske statkarske a vzdelanecke spolecnosti a hlavni pozornost venoval mlade generaci. Bazarov, mlady muz neuznavajici lasku, vztah k vlasti, lasku deti k rodicum, podcenujici umeni. Sam o sobe tvrdi, ze je nihilista. Predstavuje pokoleni znechucene svou dobou, ktera neposkytuje zadne perspektivy, ztraci viru v pokrok a spravedlnost, propada necinnemu hloubani, nebo se uchyluje k nasili a k revolte.

LEV NIKOLAJEVIC TOLSTOJ (1828-1910). K jeho vrcholnym dilum patri rozsahly historicky roman VOJNA A MIR a spolecensky roman ANNA KARENINOVA. VOJNA A MIR (1865) je rozsahla romanova epopej (4 dily), v nichz na pozadi rozhodujicich hist. udalosti (valka s Napoleonem a jeho tazeni do Ruska r. 1812, pozar Moskvy a ustup francouzske armady) predstavil Tolstoj zivot soudobe ruske spolecnosti. Vudci myslenkou romanu je nazor, ze dejiny nevytvareji vynikajici jedinci, jako byl napr. Napoleon, nybrz lid a tisice drobnych, nepredvidanych okolnosti a nahod.

Roman ANNA KARENINOVA (1873-77) zobrazuje dva milostne a rodinne osudy: nicivy vliv vasnive lasky provdane Anny Kareninove k Vronskemu, jez konci Anninou sebevrazdou a jako protiklad milostne stesti manzelu Levinovych. Roman vynika hlubokou psychologickou analyzou citovych a dusevnich stavu.

FEDOR MICHAILOVIC DOSTOJEVSKIJ (1821-1881) byl odsouzen vojenskym soudem k smrti za ucast v pokrokovem hnuti petrasevcu k dlouholete kaznici na Sibiri. Tam zil nekolik let mezi zlocinci a nabozenskymi sektari. Tyto otresne zivotni zkusenosti spolu s chorobou (trpel padoucnici) umoznily mu pronikat k slozitym psychologickym pochodum lidskeho nitra, pochopit lidi nalomene, povahy nenormalni, zrodily v nem soucit s lidskym utrpenim. Roman ZLOCIN A TREST (1866) odmita prebujely individualismus, ktery vede podle Dostojevskeho k zlocinu. Hrdina romanu Raskolnikov se rozhodne zavrazdit starenu, jejiz zivot "nema pro nikoho cenu". Raskolnikovuv zlocin nevyplynul ze sobeckych nebo zistnych pohnutek. "Ja cloveka nezabil, ja princip ubil", omlouva se. Ani po vrazde neprestava verit ve svou teorii o pravu silnych jedincu prekracovat moralni zakony a dopoustet se treba i zlocinu. Teprve laska ho pohne k pokani.

Rozsahly roman BESOVE. Pro osnovu romanu poslouzil skutecny pribeh revolucionare Necajeva, ktery pripravoval povstani a dal zavrazdit studenta Ivanova, protoze neuposlechl jeho prikazu. Kladl si otazku, odkud se berou ve spolecnosti Necajevove a jak ziskavaji stoupence.

Seversky realismus

Svetovy ohlas mela dramaticka tvorba norskeho autora HENERICKA IBSENA (1828-1906). Dramat NORA - hrdinka se odhodlava, vzorna manzelka a matka, opusti rodinu, kdyz poznava, ze muz v ni vidi pouze loutku a prostredek zabavy.

Polsky realismus

Velky ohlas mela historicka beletrie HENRYKA SIENKIEWICZE (1846-1916). Cele Sinkiewiczovo dilo melo slouzit k posileni narodniho ducha. Trilogie OHNEM A MECEM lici boje polskych slechtickych magnatu v 17. stoleti proti ukrajinskym kozakum. V cizine se stal nejproslulejsi Sinkiewiczuv roman QUO VADIS (1896) o zivote a pronasledovani prvnich krestanu v Neronove Rime.