Vedecky realismus a prehodnocovani narodnich idealu

Kdyz r. 1886 vysla ve vedeckem casopise Atheneum stat Potreba dalsich zkousek rukopisu Kralovehradeckeho a Zelenohorskeho od vyznamneho jazykozpytce Jana Gebauera, vyvolala rozruch, jaky v Cechach dlouho nikdo nepamatoval. Gebauer vyslovil v clanku pochybnost o pravosti obou domnele staroceskych pamatek a dozadoval se novych chemickych zkousek.

Dlouholety vasnivy spor o Rukopisy doklada, jak ve specifickych ceskych podminkach prerustaly otazky kulturni a literarni v otazky politicke.

Neslo vsak o protirukopisny boj. Mlada generace realistickych vedcu na osamostatnene ceske univerzite (1882) zacala s mladistvym zapalem a energii prehodnocovat dosavadni stav ruznych vednich oboru, ktere zretelne pokulhavaly za vyvojem v ostatni Evrope. Projevily se i snahy encyklopedicke vydavanim OTTOVA SLOVNIKU NAUCNEHO (od r. 1888) obrozeni ceske vedy mela slouzit kriticka revue Atheneum (1884-1893).

Nemaly vyznam pro rozvoj ceske vedy a umeni melo zalozeni Ceske akademie ved r. 1890 mecenasem a architektem Josefem Hlavkou (1831- 1908).

Realiste zahrnovali heslo "umeni pro umeni", zadali, aby roman a drama resily zavazne zivotni otazky. Cesky vedecky realismus se postavil utocne proti romantismu.

TOMAS GARRIGUE MASARYK (1850-1937) pripominal svym prichodem do Prahy prichod Palackeho pred vice nez pul stoletim. Pochopil brzy, jak cesky verejny zivot trpi stisnenymi obzory, konzervatismem vedy, orientovane uzce k nemecke oblasti. Pocitoval potrebu prizpusobit dosavadni narodni program modernimu svetovemu nazoru. Vedouci ideu ceskych dejin spatroval v uskutecnovani zasad humanity, kterou nachazel u Husa a ceskych bratri.

Teto problematice venoval dila CESKA OTAZKA, JAN HUS a KAREL HAVLICEK. Skupina jeho stoupencu (tzv. realistu), soustredenych kolem Herbenova casopiseckeho organu Casu, nebyla puvodne politickou stranou, stala se ji teprve v dobe, kdy Masaryk pochopil, ze lze vyuzit obecne nespokojenosti s politikou mladocechu i rostouciho zklamani delnictva z postupu socialni demokracie. Tehdy se Masaryk zameril na kritiku marxismu v dile OTAZKA SOCIALNI (1898).

Velmi obsahle se zabyval Masaryk studiem ruskych pomeru a ruske literatury. Rusko poznal z cetnych navstev, behem nichz nekolikrat navstivil i Tolsteho. Dilo RUSKO A EVROPA (nem. 1913, ces. 1919-21).

Za 1. svetove valky se stal Masaryk vedoucim cinitelem zahranicniho odboje (spolu s Ed. Benesem a Milanem Rastislavem Stefanikem).

V listopadu r. 1918 byl zvolen prvnim prezidentem svobodneho Ceskoslovenska. Jako literarni kritik se postavil ostre proti romantismu pro jeho neukaznenost a rozervanost. Stopy romantismu shledaval i u Vrchlickeho, jemuz vytykal nazorovou neujasnenost. Rozhodne odmital take naturalismus, zejmena dilo Zolovo.

Stoupenci realismu

Realistickeho ucinku ma spisovatel dosahovat primym pozorovanim krajoveho nebo socialniho prostredi. Realiste studovali zivotni prostredi primo odborne, jak dokazuji narodopisne studie (Jan Herben, Tereza Novakova).

Duraz na realisticky detail vedl vsak v literarni praxi k drobnokresbe k zobrazovani vymezenych useku skutecnosti. Pozdeji dokladal malou schopnost autoru pro zobrazovani spolecnosti jako celku. Uz z toho je patrno, ze v ceskych pomerech nelze hovorit o plnem realismu, jak jej zname z literatury ruske nebo francouzske, ze jde spise o uplatneni nekterych jeho zasad pro slovesnou tvorbu.

V osmdesatych letech stale jeste prevladaji poctem i hodnotou basnicke utvary nad prozaickymi, nedostatecny rozvoj romanove prozy. V osmdesatych letech se pomerne znacne rozviji proza s historickou tematikou, neni to svedectvim sily literarniho realismu, ale daleko spise projevem narodne buditelskych tendenci, stejne jako casta venkovska tematika doklada spise zamereni k dokumentarnimu zpodobeni lidu. Propagatori realismu zduraznili vyznam pecliveho studia venkovskeho lidu.

Ctizadosti spisovatelu se stalo zachytit v umeleckem obraze soudobou vesnici, zvlastnosti zivota jejich obyvatel a zejmena procesy, ktere v ni probihaly za prekotneho rustu prumyslu.

Halkova proza s venkovskou tematikou si vsimala povetsine generacnich sporu. Otazka generacnich sporu nevymizela ani v osmdesatych letech, ale spisovatele si vice vsimaji rozporu peneznich. Stretavaji se v nich ti, kdo podlehli touze po majetku, s temi, kdo v sobe uchovali smysl a cit pro dobro a lidskost. Take vztah vesnice k mestu vidi spisovatele sloziteji nez Halek. Nespatruji ve vesnici idealni prostredi, v nemz lide ziji v souhlase se zakony prirody, nevidi vesnici pouze jako protiklad "zkazeneho "mesta, rozdeluji svetla a stiny rovnomerneji. Presto pretrvavaji konzervativni nazory na vetsi mravni hodnotu venkovskeho cloveka a urcita idealizace vesnickych lidi, jak se projevuje zejmena v casti tvorby K.V.Raise i v dile Josefa Holecka.

KAREL VACLAV RAIS (1859-1926), pusobil jako ucitel na Hlinecku a v Praze. V povidkach zobrazoval nejcasteji vztahy lidi, do nichz zasahla moc penez nebo touha po panskem zivote. Vyzralym dilem Raisovych prozaickych zacatku je povidkova kniha VYMINKARI (1891). Rozklad rodinnych svazku, spory s deti s vyminkari, videne s krutou otevrenosti. Hrdiny jednotlivych pribehu, ladenych vesmes smutne nebo tragicky, jsou starenky a starci, kteri pres nevdek svych deti pomahaji do konce zivota mladym, odstrkovani, ponizovani a casto i nenavideni. Vztahem starych a mladych lidi na vesnici se zabyvaji i dalsi Raisovy povidkove knih HORSKE KORENY (1892), RODICE A DETI (1893), PANICKOU (1900), NA LEPSIM (1901). Zde Rais ukazuje rub touhy venkovskych lidi po panskem zivote.

Rais zobrazil i egoismus v romanu KALIBUV ZLOCIN (1895), tragedie rozvraceneho manzelstvi, chmurny pribeh dobraka, ustvaneho dvema zenami az ke zlocinu.

Pozvolna vsak spisovatel zacal ustupovat pred vlastnim ostrym pohledem na realitu zivota, zacal jej vyvazovat snahou o zobrazeni prikladneho typu nesobeckeho cloveka, jenz byl predstavitelem kladnych zivotnich jistot. Takovy typ videl ve venkovskem cloveku, v jeho moralnich hodnotach a v neporusenosti jeho zivotnich obyceju. Tim ovsem dospival spisovatel k idealizaci vykonstruovaneho typu, videneho odtrzene od soudobeho spolecenskeho kvasu.

Prikladem teto idealizace je popularni Raisova povidka PANTATA BEZOUSEK (1897), o starosvetskem sedlakovi, ktery za sve navstevy v Praze u syna advokata ziskava vsechny svou dobrodusnou bodrosti a svou venkovskou primosti prekonava prekazky, ktere se staveji do cesty mladym lidem.

Raisovy romany z prostredi venkovske inteligence ZAPADLI VLASTENCI (1893) obrazek ze sklonku obrozeni v podhorskem kraji, meli byt oslavou obetavych a nadsenych narodnich pracovniku, venkovskych knezi a ucitelu.

Rais vytvoril postavy az dojemne neskutecne svou dobrosrdecnou prostotou. Roman ZAPAD (1896) sleduje formou romanove kroniky zaver zivota venkovskeho farare Kalouse a jeho uslechtileho pusobeni mezi chudym venkovskym lidem, O ZTRACENEM SEVCI (1918), vylicil narodnostni a socialni zapas v narodnostne smisenem mestecku v Podkrkonosi. Chudy svec ktery se dlouho brani germanizaci, az ji na konec zivota temer podlehne vlivem okolnosti a pusobenim nedobre zeny.

Podkrkonossky lid zobrazoval i ANTAL STASEK (vlastnim jmenem Antonin Zeman 1843-1931), advokat v Semolech, otec spisovatele Ivana Olbrachta. Zivot podkrkonosskeho lidu zasazeneho duchoverstvim v BLOUZNIVCICH NASICH HOR (1895). Stasek ma daleko k jakemukoli idealizovani vesnickeho zivota, vidi naopak napeti, konflikty a zmeny. Zameril se na soukrome tezkosti hrdinu, na hospodarske a socialni podminky, ktere vhanely vesnicany mezi spiritisty. V mudrovani "blouznivcu" o lepsim usporadani sveta a v jejich mlhavych, nabozensky podbarvenych uvahach o socialismu a anarchismu se odrazela reakce venkovskeho obyvatelstva na slozite rozpory, ktere sebou prinasel kapitalismus.

Nejzdarilejsim dilem je roman O SEVCI MATOUSOVI A JEHO PRATELICH (1927). Jde vlastne o roman historicky, jehoz dej se odehrava r. 1848 a v padesatych letech. Hlavni pozornost venoval autor ustredni postave dila sevci Matousi Stepankovi a rustu jeho revolucnosti od anarchismu k socialistickym nazorum.

Vychodocesky venkov (Policsko, Litomyslsko a Skutecsko) je dejistem vetsiny romanu spisovatelky TEREZY NOVAKOVE (1853-1912). Sledovala predevsim myslenkovy vyvoj spolecnosti.

MALOMESTSKY ROMAN (1890) - beletristicke vyliceni zivotnich osudu Havlickovy dcery Zdenky. Zatimco v predchozich povidkach bojuji spisovatelciny zenske hrdinky za sve pravo na stesti, v Malomestskem romanu se hrdincin citovy zivot podrizuje prospesnosti narodniho celku, konci vsak tragicky. Dalsi romany si vsimaji nabozenskych a socialnich proudu mezi venkovskym lidem. Nejcasteji pouzila spisovatelka formy monografickych romanu, v nich soustredovala dej kolem jedne ustredni postavy. Roman JAN JILEK (1904) zobrazuje osudy ceskeho evangelika, jehoz feudalni zvule a nabozenska nesvoboda donuti opustit vlast. JIRI SMATLAN (1906) - tkadlec Smatlan hleda usilovne "bozi "pravdu tj. spravedlive usporadani lidske spolecnosti. Nejprve v katolicismu, potom v evangelickem nabozenstvi a kdyz jej zadne z nich neuspokoji, nalezne svou nadeji v socialismu. Ukazuje, jak socialisticke uceni pronikalo mezi venkovsky lid, misilo se s nabozenskym citenim.

Odklon od monograficke formy romanu znamenalo dilo DETI CISTEHO ZIVEHO vypravujici o zivote, rozkladu a zaniku nabozenske sekty v druhe polovine 19. stoleti. Hrdinou romanove kroniky je cela skupina blouznivych vyznavacu svetla - lepsiho zivota. Problematika romanu neni vsak nabozenska, pod nabozenskymi symboly se taji vasniva touha prostych lidi po dokonalejsim zivote. Poslednim opet monografickym romanem je DRASAR, roman kneze buditele, o tragickych zivotnich osudech obrozeneckeho kneze Josefa Justina Michla-Drasara. Drasar, nespokojeny s knezskym povolanim, sliboval si mnoho od revolucniho roku 1948, zklamal se, nebot se mu nepodarilo zit jako knezi bez pretvarky. Pronasledovan cirkvi, nepochopen, upada i lidsky, protoze se odcizil svemu spolecenskemu poslani.

JOSEF HOLECEK jeho celozivotni dilo je velka epopej NASI. Na teto desetidilne romanove kronice (12 svazku) pracoval spisovatel vice nez dvacet let. V Nasich je zobrazen vyvoj jihoceskeho lidu v polovine minuleho stoleti na rozhrani dvou spolecenskych epoch, feudalismu a kapitalismu. Zamysli se nad spolecenskymi, socialnimi a nabozenskymi nazory lidu.

JAN HERBEN - zakladatel a dlouholety redaktor realistickeho casopisu Cas. V rozsahle romanove kronice DO TRETIHO A CTVRTEHO POKOLENI vylicil vyvoj moravskeho Slovacka.

JINDRICH SIMON BAAR pochazel ze stareho selskeho rodu v chodskem Klenci. Rodnemu Chodsku, jeho venkovskemu lidu s jeho zvyky tradicemi venoval znacnou cast sve tvorby. Do historicke trilogie PANI KOMISARKA vkomponoval i domazlicke pusobeni Bozeny Nemcove.

Drama v obdobi realismu

Dramaturg narodniho divadla, predcasne zemrely LADISLAV STROUPEZNICKY (1850-1892). Po veselohrach ZVIKOVSKY RARASEK (1883) a PANI MINCMISTROVA (1885) nastoupil Stroupeznicky uvedomelou drahu realistickeho dramatu hrou NASI FURIANTI (1887). Jejich premiera narazila na odpor kritiky i obecenstva, znamenala prinos v zivych typech lidi, ktere se podarilo Stroupeznickemu vytvorit. Jejich charakterove vlastnosti vystihuji nektere rysy ceskeho sedlaka, predevsim tvrdohlavost a pychu, ale i vtipnost. Zapletka - spor o misto ponocneho mezi vyslouzilym vojakem a krejcim.

Tragedie GAZDINA ROBA (1889) od spisovatelky GABRIELY PREISSOVE (1862-1946) vypravi pribeh venkovske svadleny, ktera odchazi od muze k milenci a jde s nim za praci, ale konci sebevrazdou, zpusobil pri uvedeni znacny rozruch. Podobny ohlas mela o rok pozdeji dalsi hra G.Preissove JEJI PASTORKYNA (1890) v niz se stara mlynarka kostelnicka dopusti zlocinu, aby zachranila stesti sve zklamane nevlastni dcery (pastorkyne).

Tragedie MARYSA (1894) od ALOISE (1861-1925) a VILEMA (1863-1912) MRSTIKU. Ustredni konflikt dramatu (vrazda nemilovaneho muze, za nejz je z donuceni provdana mlada Marysa) je dan nejen ulohou majetkovych pomeru na vesnici, ale i silou predsudku, ktere nedovoluji vzeprit se vuli rodicu ani opustit muze.

Roku 1581 se sjednotili vsichni slovensti kulturni pracovnici na kolektivni forme spisovneho jazyka. Prvni mluvnici tohoto jazyka KRATKU MLUVNICU SLOVENSKU napsal jazykovedec MARTIN HATALA. Tato podoba slovenstiny, postupne obohacovana a zlepsovana, se v podstate zachovala dodnes.

Hlavnim usilim slovenskych vzdelancu bylo socialne i narodne pozvednout lid. Ve dnech 6. a 7. cervna 1861 se konala velka narodni akce v Martine, shromazdeni zastupcu slovenske inteligence, mestanstva, mest a obci i predstavitelu lidu zadalo predevsim, aby se uzemi obyvane slovaky vymezilo jako horno-uhersky kraj a na tomto uzemi aby byla slovenstina uznana jako jazyk narodni. Zadalo se i zrizeni skol, povoleni kulturnich spolku apod. Poselstvi predali zvoleni predstavitele inteligence nejprve uherskemu snemu, potom do Vidne cisari - vlada memorandum odmitla. Jedinym uspechem oziveneho verejneho hnuti bylo zalozeni Matice slovenske (1863) vyznamneho kulturniho spolku, ktery mnoho let organizoval veskery kulturni a literarni zivot na Slovensku. Vlada povolila take tri slovenska gymnazia, v Revuci, v Klastore pod Znievom a v Martine.

Obdobi od zalozeni Matice slovenske az do jejiho zruseni roku 1875 nazyvame lety maticnymi. Po rakousko-uherskem vyrovnani se politicka situace na Slovensku zhorsuje zejmena silici madarizaci. Utlak socialni, narodni a kulturni se stupnuje. Matice slovenska, ktera za dvanact roku sveho trvani soustredila vsechny kulturni sily, byla zrusena (1875). Tyz osud stihl take tri slovenska gymnazia, takze od teto doby az do roku 1918 nemeli slovaci jedinou slovenskou stredni skolu.

Cim vetsi byl domaci utlak, tim vice silila myslenka slovanske vzajemnosti a tim vetsi nadeje se kladly do slovanskeho vychodu. Nekteri slovensti vzdelanci, zejmena Vajansky, verili, ze se od Ruska dockaji i politickeho osvobozeni.

Mnozi spisovatele hledali vychodisko z neutesene narodni situace, zduraznovali vedouci ulohu inteligence v narode a chteli obrodit upadajici a pomadarstene zemanstvo. Zemanstvo bylo ovsem jen "suchou ratolesti". Odnarodnilo se, mravne upadlo, odtrhlo se od lidu a nebylo mozne zastavit jeho upadek. Tuto skutecnost videli nejvyznamnejsi predstavitele realisticke tvorby, zejmena Hviezdoslav, Tajovsky, Kukucin, Timrava aj.

PAVOL ORSZAGH HVIEZDOSLAV (1849-1921) - problem zemanstva a sedlaku resil zejmena ve svych dvou nejvetsich skladbach, Hajnikova zena a Ezo Vlkolinsky. HAJNIKOVA ZENA (1884-1886) se zrodila z basnikova obdivu k oravske prirode a slovenskemu lidu. Zachycuje pribeh mladeho hajneho Michala Cajky a jeho zeny Hanky, do jejichz zivota se vetrel cizorody pansky prvek v podobe mravne zkazeneho Artuse Villaniho. Cajka dostal po otci stareho Villaniho misto hajneho. Do hajovny si privedl mladou zenu a zili stastne uprostred krasne prirody. Rodinne stesti vsak narusi mlady pan Artus, ktery usiluje o Hancinu cest, az ji dozene k tomu ze v sebeobrane vrazdi. Misko z lasky k sve zene bere vinu na sebe. Dostane se do vezeni, z nehoz ho vysvobozuje pomatena Hanka, kdyz v den soudu vbehne do soudni sine a priznava se k vrazde mladeho Artuse. Soud Miska osvobodi a po case se Hanka uzdravi a do hajovny se opet vrati mir. Nositeli deje jsou predstavitele lidu, Hanka, Misko, panskou vrstvu reprezentuje zejmena mlady pan Artus Villani. Basnikovy sympatie patri Hance a Miskovi. Ukazuje je v rozlicnych situacich, pri praci a zabave. Zachycuje je i ve vztahu k panum. U svych hrdinu zduraznuje pracovitost a mravni cistotu. Hajnikova zena zobrazuje zavazny problem rozporu mezi pany a lidem. Obzalovava panskou vrstvu, ze vykoristuje statecny lid a svou bezohlednosti narusuje jeho ustalene mravy.

V eposech EZO VLKOLINSKY a GABOR VLKOLINSKY (1890-1901) dotyka se Hviezdoslav problemu spolecenskych rozporu mezi zemany a sedlaky ukazuje, jak rodove zemanstvo hyne, zustava lid jemuz patri budoucnost. Rozpor zemanske matky Estery a jejiho syna Ezechiela. Estera nechce synovi dovolit, aby si vzal za zenu proste selske devce Zofku Bockovou. Syn se vzbouri a matka ho vydedi. Ze vzdoru se ho ujme stryc Elias, ktery mladym manzelum vystroji honosnou svatbu, spor mezi matkou a synem vyresi az Esterin vnuk Benko.

SVETOZAR HURBAN-VAJANSKY (1847-1916) syn sturovskeho spisovatele. SUCHA RATOLEST (1884) je prvni spolecensky roman ve slovenske literature. V pribehu mladeho zemana, malire Stanislava Rudupolskeho, ktery se vraci z ciziny domu, vyslovil Vajansky nazor, ze cestne a vzdelane prislusniky zemanstva bude mozno ziskat pro narodni zivot. Vlivem statkare Vanovskeho a ucitele Ticheho se Rudopolsky narodne uvedomuje a postupne se stava oporou narodniho usili, jakymsi symbolem rozpukle ratolesti na tele naroda. Roman zobrazuje slovensky spolecensky zivot v sedmdesatych letech minuleho stoleti.

MARTIN KUKUCIN: vl. jmenem dr. Matej Benur. V jeho povidkach prevladaji vesnicke motivy. RYSAVA JALOVICA (1885) v teto humorne ladene povidce vykreslil autor svezimi tahy postavu vesnickeho obuvnika Krta, ktery byl sice pracovity, ale rad se napil. Spisovatel ho zachycuje v rozlicnych situacich, na vyrocnim trhu, pri jednani o kravu, v krame s kmotrem Trnkou, cestou, na niz se stretne se strasidlem, pri hadce se zenou Evou apod. Kukucin se vysmiva chybam sveho hrdiny (hadce, opilstvi, poveram), ale z kazde jeho vety je zrejme, ze ho ma rad.

Povidka NEPREBUDENY (1886) vznikla rovnez v obdobi Kukucinova prazskeho pobytu. Hlubsi psychologicky ponor do nitra ustredniho hrdiny znamena v autorove tvorbe vyznamny krok vpred. V pribehu vesnickeho pastevce husi Ondrase Machuly sleduje Kukucin prubeh tragickeho milostneho poblouzneni - rozumove nevyvinuty jinoch sni o princezne. Skutecnou princeznou se mu stava pekne venkovske devce Zuzka Bezanova. Rozhnevala se s milym a stezuje si Ondrasovi. Nechtene ho svym rozhovorem povzbudi a brzy se rozviji milostna hra. Divka brzy poznava, ze jeji laskovani usti v tragedii. Ondras zahyne pri pozaru na Zuzcine svatbe.

Novela MLADE LETA (1889) vypravi pribeh milostneho vzplanuti dvou studentu k rektorove dceri, zivot studentu na gymnaziu v Revuci v sedmdesatych letech minuleho stoleti tesne pred zavrenim teto stredni skoly. Dilo vynika skvelou psychologii mladych lidi, rozebira se svezim humorem vzajemne vztahy postav. Novela byva casto prirovnavana k Jiraskove Filozofske historii.

Z Kukucinovy romanove tvorby vynika DOM V STRANI (1903-1904) s latkou z prostredi chorvatskeho. V romane zobrazuje Kukucin pomer statkaru k venkovskemu lidu. Pribeh lasky a rozcarovani mezi Nikem a Katici, dcerou sedlaka Mateo Baraka. (C) 1994, 1996 AHA