• Kdo jsem
• Fotografie
• Fotky z měst
• Napište mi
• Odkazy
• Cestopisy
• Literatura
• Vinotéka

Poetismus a surrealismus

Wolkrovou smrti v roce 1924 tzv. proletarska poezie slabne a pozvolna se vytraci. Druhym centrem poezie 20. a 30. let se stava poetismus. Avantgardni skupina poetistu, jejimz strediskem byl opet Devetsil, zahrnovala predni predstavitele literatury, divadelnictvi, architektury a vytvarneho umeni.
Predstavitele: Vitezslav Nezval, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl, Vladislav Vancura, Karel Konrad, Jiri Voskovec, Jindrich Honzl.
Pojem poetismus se objevil v roce 1924, ale historie vzniku tohoto smeru je starsi. Cestu od proletarskeho umeni k poetismu vyznacuje nekolik zavaznych dokumentu: predmluvy ke dvema sbirkam basni J. Seiferta - Mesto v slzach a Sama laska.
Roku 1924 prispel Teige ve stati POETISMUS prvnim ucelenym nacrtem noveho smeru. Zakladni filozofickou problematikou poetismu bylo odcizeni a sebeodcizeni cloveka. Poetismus mel napomahat k jejich prekonani. Proto jej Teige definoval jako umeni zit. Poetismus proklamoval poezii osvobozene osobnosti, citove senzibility, poezii stesti, v niz zmizi tragicno. Poetismus si polozil jako cil rozsirovat hranice umeleckeho mysleni, tematiky, tvurcich postupu, forem i jazykoveho vyrazu a posilit v umelecke tvorbe moment fantazijni.
Poetismus se zrodil ve stastnem, ale nedlouhem mezidobi, kdy ve vsech spolecenskych vrstvach zapoustela koreny domnenka o nepretrzitem vzestupu zivotniho standartu. Od r. 1929 se toto priznive ovzdusi zmenilo - hospodarska krize, radostny zivotni pocit, jimz byl poetismus prodchnut, byl vystridan pocitem tragicna. V r. 1934, kdy po zalozeni prazske surrealisticke skupiny zduraznil V. Nezval v programovem letaku Surrealismus v CSR solidaritu k tridnimu boji revolucniho proletariatu a soucasne nezadatelnost prava na nezavislost experimentalnich metod.
Skupina ceskych surrealistu (K. Biebl. J. Honzl, E. F. Burian, J. Jezek) vystoupila poprve na verejnost v kvetnu roku 1934 v sini Manesa, kde Nezval a Teige ohlasili vyusteni poetismu v surrealismus. Naznaky sblizovani ceske a francouzske avantgardy muzeme sledovat jiz od r. 1930. K uzke spolupraci doslo po Nezvalove ceste do Francie, pri niz se seznamil s Bretonem a Eluardem. Surrealismus se jevil jako vhodny destrucni nastroj proti trideni spolecnosti, na rozdil od socialistickeho realismu (proklamovaneho jako vyssi faze proletarskeho umeni roce 1934 na sjezdu sovetskych spisovatelu v Moskve, kde byl mj. pritomen i V. Nezval).
Tyto odlisne pristupy vedly v r. 1934 i pozdeji k vaznym nedorozumenim uvnitr tabora socialistickych umelcu a teoretiku, na jedne strane stoupencu avantgardniho, na druhe strane realistickeho kridla. Prazska surrealisticka skupina rozvijela svoji cinnost do roce 1938, kdy se pod tlakem historickych udalosti po Nezvalove odchodu rozpadla, trebaze ne naprosto.
Nejvetsi osobnosti ceske literarni avantgardy 20. a 30. let byl VITEZSLAV NEZVAL (1900-1958).
Vlastni literarni tvorbu zahrnujici poezii, prozu i drama doprovazela i cinnost publicisticka, prednaskova, teoreticka a verejna. Narodil se jako syn ridiciho uciele v Biskoupkach. S velkomestskym zivotem se setkal az v Brne (studoval zde kratce prava) a v Praze, v niz objevil "zazracne mesto stvorene pro poezii" (venoval ji basnickou sbirku PRAHA S PRSTY DESTE a esej PRAZSKY CHODEC). V Praze studoval na filozoficke fakulte, pozdeji zil volne jako spisovatel z povolani.
Roku 1922 se stal Nezval clenem Devetsilu. Skladbou PODIVUHODNY KOUZELNIK (v roce 1930 ji basnik vclenil do knih BASNE NOCI, spolu se skladbami Akrobat, Edison a Signal casu) a PANTOMIMA, ve ktere jiz podle zasad poetismu "basnil vsemi smysly". Vysoko vynikla myslenkove i basnicky skladba EDISON, na niz navazuje SIGNAL CASU. Edison nebyl zversovanym zivotopisem, ale oslavou tvorive prace. Edisonova postava byla zosobnenim vsech kladnych sil, ktere zmnozuji zivot a davaji mu potrebne vyvojove impulsy. Proti ni se v basni rozevrel kontrastni svet "hazardnich hracu", nositelu odlidstene spekulace, zivotniho mechanismu, prazdnoty a pozivacnosti. Nezval refrenem, nepravidelne rozmistenym mezi odstavce basne zvyraznil obraz dnou protikladnych svetu. Svet prvni: Bylo tu vsak neco krasneho co drti/ odvaha a radost z zivota i smrti; svet druhy: bylo tu vsak neco tezkeho co drti/ smutek, stesk a uzkost z zivota i smrti. Nezvalova "edisonovska" cesta, kdy kazda basen mela hodnotu "maleho vynalezu", pokracovala v prvni polovine tricatych let sbirkami PET PRSTU, SKLENENY HAVELOK, ZPATECNI LISTEK, SBOHEM a SATECEK.
V letech 1929-1934 vydal Nezval serii proz (KRONIKA Z KONCE TISICILETI, POSEDLOST, CHTELA OKRAST LORDA BLAMINGTONA), ktere svou psychoanalytickou povahou a zaostrenim na sferu podvedomi, snu a sexuality naznacily smer dalsiho autorova vyvoje od poetismu k surrealismu. V basnicke tvorbe se surrealisticke prvky projevily ve versich SKLENENEHO HAVELOKU. ZENA V MNOZNEM CISLE, ABSOLUTNI HROBAR.
Ve stejnem obdobi vydal Nezval anonymne 52 HORKYCH BALAD STUDENTA ROBERTA DAVIDA, ktere se surrealisticko poetikou nesouvisel. Byly to socialne a revolucne vyhrocene basne, ozivujici u nas francouzskou villonskou baladiku.
Desetileti 1931-1942 bylo dobou rozmachu Nezvalovy dramaticke tvorby, MILENCI Z KIOSKU, MANON LESCAUT. K divadelni tvorbe se Nezval vratil po patnacti letech hrou JESTE DNES ZAPADA SLUNCE NAD ATLANTIDOU.
Zaverecne vyvojove obdobi 1945-1958 prineslo nekolik ucelenych skladeb nepriznive poznamenanych dobou, zjenodusenym chapanim skutecnosti a basnikovym odstupem od principu surrealismu. Plati to zejmena o skladbe STALIN, ZPEV A MIRU a skladbe Z DOMOVINY. Vedle nich vznikla sbirka versu VELIKY ORLOJ se vstupni autobiografickou basni napsanou jeste za okupace. V teto sbirce pouziva Nezval jeste nekterych tvarnych postupu z obdobi surrealismu, trebaze se ho jako systemu zrekl a priklonil se k tzv. socialistickemu realismu.
JAROSLAV SEIFERT (1901-1986)
Prvni cesky nositel Nobelovy ceny za literaturu. Domovem basnikova mladi byla prazska delnicka ctvrt Zizkov, ktera zprvu urcila i smer jeho tvorby. Seifert se podilel na zrodu a cinnosti levicoveho Devetsilu. Jako publicista zacinal v Rudem pravu. Po rozchodu s komunistickou stranou roce 1929 pusobil opet jako redaktor ruznych kulturnich casopisu. Pozdeji se venoval vylucne literarni tvorbe. Po roce 1968 jako odpurce totalitniho rezimu nesmel (az na drobne vyjimky) publikovat, jeho sbirky vychazely v samizdatu nebo v cizine. Roku 1984 obdrzel Nobelovu cenu za literaturu.
Basne tiskl Seifert od r. 1920 hlavne v Pravu lidu, nejzralejsi z nich zaradil r. 1921 do sbirky MESTO V SLZACH - proletarska poezie.
Nasledujici kniha basni SAMA LASKA naznacovala u basnika urcity obrat. Tkvela sice jeste v revolucni vlne sve doby, ale pozornost od drastickych socialnich obrazu byla prenesena k rozhodnuti "celou tu smutnou a osklivou zemi" prebasnit "v krasne a sladke roztouzeni". Do Seifertovy poezie vstoupila "moderni muza" drive odmitane velkomestske civilizace, muza, ktera se vznasi v "uzasnem shonu nad helmou cyklisty, ktera vede ruku inzenyra, kdyz kresli plan americkeho mrakodrapu, muza drzici obruc blaznivemu klaunu a vedouci za uzdu nezkrotneho ore, na jehoz hlave bila tanecnice stoji" (basen ELEKTRICKA LYRA). Byl to prvni dotyk s poetismem. Poetismus dostal u Seiferta vyhranenou podobu ve versich vzniklych po jeho cestach do Francie a SSSR, NA VLNACH TSF a SLAVIK ZPIVA SPATNE a ve sbirce POSTOVNI HOLUB.
Vyhovovala mu drazdivost rozechvivajici smysly a fantazii, spolecenska i volni nespoutanost, atraktivnost motivu, svetelkovani myslenek v polosnu a polostinu, narocna ekvilibristika obrazu, rytmu a slov, ostrovtip kalamburu, vynalezavost rymu, rozvijejicich machanizovana spojeni a obrozujicich je novym smyslem a basnickou neotrelosti. Soucasne vsak v pozadi zaznivaly znepokojive a vecne lidske otazky a pochyby o osudech revoluce. Pocity skepse a tragiky rostly zvlaste v Postovnim holubu. Byly to signaly ohlasujici na rozhrani 20. a 30. let historickou krizi.
Po ctyrlete odmlce vychazi sbirky JABLKO S KLINA, RUCE VENUSINY a JARO SBOHEM. Jablko s klina, prostoupene seifertovsky priznacnou jemnou ironii a sebeironii, bylo naplneno zklidnujici subjektivni lyrikou, v niz se prolinala nostalgie vzpominek s melancholii nad tusenymi, ale neprozitymi krasami. Postupne vsak prisna intimita citu a prozitku ztracela na sve vylucnosti, emoce nabyvaly obecnejsi platnosti. Bylo tomu tak v basnich rodinnych, zejmena v motivu basnikova vztahu k matce. Ruce Venusiny a Jaro sbohem napovedely rovnez basnikuv navrat k rodne zemi a k verejnym problemum 30. let. Blizila se katastrofa Mnichova i basnikova plna umelecka zralost projevivsi se ve vrcholnych dilech ZHASNETE SVETLA, VEJIR BOZENY NEMCOVE, SVETLEM ODENA. Od alegoricke protiokupacni poezie, uzavirajici se rokem 1944 KAMENNYM MOSTEM, byl pak jen krok ke vzrusenym versum PRILBY Z HLINY z revolucnich kvetnovych dnu, v kterych se misil smutek nad mrtvymi z barikad s hrdosti nad Prazskym povstanim a s stastnym pocitem nabyte narodni svobody.
KONSTANTIN BIEBL (1898-1951) do tvorby sve generace vnesl Biebl osobni drastickou zkusenost svetove valky. Roku 1916 byl jako stredoskolak odveden, v lednu 1918 ranen na balkanske fronte, zajat a odsouzen k smrti. Podarilo se mu uprchnout, ale prozite utrapy v nem zanechaly jako trvalou stopu tezkou chorobu a sklon k depresivnim naladam.
Prvni cyklus basni, publikovanych roku 1919 v casopisech, nazval autor PISNE SOUCHOTINARE. Po roce 1918 se venoval studiu na lekarske fakulte, ale lekarske povolani nevykonaval. Spolu s nejblizsim pritelem J. Wolkrem byl prechodne clenem brnenske Literarni skupiny a v druhe polovine 20. let pusobil v Devetsilu.
Prvni obdobi, predstavovane proletarskou poezii - VERNY HLAS, ZLODEJ Z BAGDADU a ZLOM.
Tesna Bieblova vazba na tizive zivotni otazky nebyla oslabena ani v basnikove poetisticke etape. Vedle sbirky ZLATYMI RETEZY s experimenty v eufonicke vystavbe verse vznikla prevazne s vyjimkou prvni vzpominkove casti na mladi a na otce - jako ohlas cesty na Cejlon, Sumatru a Javu kniha vzrusujicich basni S LODI, JEZ DOVAZI CAJ A KAVU, spojujici v plastickych obrazech zejmena domorodych zen spolecenskou kriticnost s exotikou prostredi, a ctyrdilna vicetematicka skladba NOVY IKAROS, ztvarneny asociativni metodou a volnym versem, byl basnickym vrcholem Bieblovy mezivalecne poezie. BEZ OBAV.
VLADISLAV VANCURA (1891-1942) ve svem dile razil smelymi jazykovymi experimenty zcela originalni cesty ceske prozy. Vystudoval lekarskou fakultu, jako lekar se natrvalo usadil se svou zenou Ludmilou na Zbraslavi. Tam vzniklo cele Vancurovo dilo, tam byl take v kvetnu 1942 zatcen gestapem a kratce nato popraven.
Vancura publikoval v mnoha casopisech, tvoril pro avantgardni divadla a pracoval take jako filmovy reziser.
Romanem PEKAR JAN MARHOUL zacina Vancurova galerie ceskych donkichotu, chudych bloudu, ale i podivinu a robusnich nasilniku, obdarovanych casto sveraznymi jmeny - Cernohus, Pulpytel, Vyplampan, Zazabouch apod.
Stejna prirozena a tesna vazba slovesneho experimentu a kriticky pojate tematiky, tentokrat protivalecne, tvorila osu romanu POLE ORNA A VALECNA. Z poetiky se zrodila i humoreska ROZMARNE LETO, ironizujici malomestacke sosactvi. Kouzlem hrave obrazotvornosti byla prostoupena jedina Vancurova kniha urcena detem, KUBULA A KUBA KUBIKULA, zalidnena grotesknimi figurkami a vypravena bodrym, zaroven vsak basnickym jazykem.
V letech 1931-1932 vytvoril Vancura tri prozy - baladicky ladeny pribeh stredovekych lapku MARKETA LAZAROVA, roman z cesko-slovenskeho mestanskeho a zemanskeho prostredi UTEK DO BUDINA a soubor drobnych renesancnich povidek LUK KRALOVNY DOROTKY - variace na motiv svobodneho a cinorodeho milostneho citu, nespoutaneho dobovymi a spolecenskymi konvencemi.
Vyznamnym rozhranim ve Vancurove tvorbe byla rozlehla epicka skladba TRI REKY, zobrazujici na osudech selskeho synka Jana Kostky udalosti od 90. let minuleho stoleti pres ruskou revoluci a obcanskou valku az k dobe prvni republiky. Roman, ve srovnani s predchozi Vancurovou tvorbou prostsi kompozicne i jazykove, dbajici vic na vlastni fabuli a psychologiske prokresleni postav, mel byt vychozim dilem k pripravovane rozsahle trilogii KONE A VUZ, z niz vsak spisovatel mohl uskutecnit jen prvni cast Rodina Horvatova. Od zamyslene prace jej vytrhly tragicke udalosti nasledujici po Mnichovu a nalehavy ukol zpracovat OBRAZY Z DEJIN NARODA CESKEHO. Svou estetickou pusobivosti se staly duchovni oporou v nejtezsich chvilich nacisticke okupace. Zaverecny dil, ktery vysel az roku 1948, zustal uz nedokoncen.
KAREL KONRAD (1899-1971) - avantgardni satirik, prozaik, vynikl zejmena jako tvurce mensich literarnich utvaru - epigramu, agorismu, kurzivy, soudnicky, cestopisnych crt a povidky. Stredoskolska studia dokoncil az po valce, protoze byl odveden na frontu. Po kratkem ucitelovani se plne venoval publicisticke a literarni tvorbe. V letech 1924-1932 byl redaktorem satirickeho Trnu, prispival vsak take do jinych casopisu.
Nejvyznamnejsim Konradovym dilem je roman ROZCHOD! - kriticke dilo protivalecne linie ceske literatury, svedectvi o zkusenosti mladych lidi zavlecenych na jatka svetove valky, ktere drzi pri zivote jen mlada vira v odboj a nadeje na lepsi usporadani lidske spolecnosti.

Kriticka spolecenska proza

Ve 20. a 30. letech smerovala proza k snaze postihnout cloveka v jeho spolecenskych vztazich a v jeho konkretni historicke podobe. Zaroven usilovala vystihnout smer spolecenskeho vyvoje v dobovych konfliktech na postavach hrdinu, kteri meli byt nositeli spolecenskeho pohybu.
IVAN OLBRACHT (1882-1952), vlastnim jmenem Kamil Zeman, syn spisovatele Antala Staska. Prave toto rodinne prostredi, pusobilo na Olbrachta jiz od detstvi a rozhodlo o zamereni jeho literarni i verejne cinnosti. Studoval na gymnaziu a po nedokoncenych vysokoskolskych studiich v Berline se venoval novinarstvi. Jako zurnalista stravil sedm let v redakci videnskych Delnickych listu, pozdeji v prazskem Pravu lidu a Rudem pravu. Byl dvakrat veznen, literarne zpracoval v knize ZAMRIZOVANE ZRCADLO.
Do literatury vstoupil Olbracht knihou O ZLYCH SAMOTARICH (1913), tremi rozsahlejsimi povidkami z prostredi spolecenskych vydedencu, tulaku, komediantu a cirkusaku bojujicich o udrzeni lidske dustojnosti a individualni svobody protispolecenskou vzpourou, obvykle proti zakonu. Zivotni ztroskotani, hlad, smutek, beznadeje, lhostejnost a nespravedlnost okolniho sveta zahaneji tyto nestastniky stale hloubeji do duchovni a mravni izolace a probouzeji v nich pudove zlo. Tito Olbrachtovi anarchisticti samotari byly detailne prokreslene studie lidskych typu a prostredi, ktere je utvarelo, zatimco dej, i kdyz vzhledem k autorovu epickemu talentu velmi poutavy, nemel vyznamnejsi funkci. Povahokresba se slozitymi dusevnimi pochody byla v techto povidkach zvyraznena a podrzela si sve postaveni i v celem dalsim Olbrachtove dile.
Za prvni svetove valky vznikly dva Obrachtovy psychologicke romany, ZALAR NEJTEMNEJSI a PODIVNE PRATELSTVI HERCE JESENIA. V prvnim z nich osleply penzionovany policejni komisar Mach, ktery tezce nesl svuj stav slepoty, propadne chorobne zarlivosti a napul silenym predstavam, ktere po drastickych scenach vedou k nervovemu zhrouceni a odchodu jeho zeny. V Podivnem pratelstvi herce Jesenia rozvinul autor na protichudnych osudech dvou hercu naprosto odlisneho charakteroveho zalozeni problematiku podstaty a inspirace hereckeho umeni. Jan Vesely je clovek nespoutany, dobrodruh a epikurejec, neohlizejici se na to, jakou zkazu za sebou zanechava. Proti nemu stoji ukazneny, strizlivy a do krajnosti obetavy Jiri Jesenius. Roman take odpovida na otazku umelcova vztahu k narodu a spolecnosti.
Roman ANNA PROLETARKA (1928), o zrani sluzky v uvedomelou revolucni pracovnici a bojovnici, mel na dvojpolovem vyliceni burzoazniho a proletarskeho prostredi ukazat zrod komunisticke strany v bojich o Lidovy dum (1920), zustal vsak pouze schematicky nepresvedcivym pokusem a umeleckym ztroskotanim.
Do r. 1932 spada navsteva Ivana Olbrachta na Podkarpatske Rusi. Spisovatel se usadil ve vesnicce Kolocave, aby tu shromazdoval material k zamyslenemu dilu. Bida teto krasne krajiny ho primela k myslence zalozit Komitet pro zachranu pracujicich lidu Podkarpatske Rusi. Olbrachtovi prirostla tamni priroda a lid tak k srdci ze venoval Podkarpatske Rusi celou tvorbu 30. let. Nejprve to byly kulturni, cestopisne a socialne kriticke kapitoly v knize ZEME BEZE JMENA. Nasledoval roman NIKOLA SUHAJ LOUPEZNIK a povidkovy soubor GOLET V UDOLI. V romanu Nikola Suhaj loupeznik zpracoval Olbracht skutecny pribeh vojenskeho zbeha na konci prvni svetove valky, ktery se za zivotni prikori primitivne msti. Umeleckou fikci se stava tento zbojnik ztelesnitelem legendarniho Oleksy Dovbuse jako lidoveho mstitele. V konecnem vyzneni jde o romanovou baladu, vrcholici zradou a tragickou smrti ustredniho hrdiny.
V povidkach Golet v udoli zobrazil Olbracht plasticky a neobycejne verohodne sverazny a uzavreny svet ortodoxni zidovske obce, ridici se prisnymi obyceji a nabozenskymi prikazy. Podstatu knihy tvori zaverecna povidka O smutnych ocich Hany Karadzicove, v niz se mlada zena odvazi porusit odvekou tradici a vzeprit se predsudkum.
Pro mladez upravil Olbracht v BIBLICKYCH PRIBEZICH (1939) text Stareho zakona, podobny smysl mela kniha ZE STARYCH LETOPISU o ceske minulosti a beletristicka adaptace dila americkeho historika Prescotta Dejiny dobyti Mexika DOBYVATEL.
MARIE MAJEROVA (1882-1967), vyhlasovana marxistickou kritikou za jeden z "uhelnych kamenu ceske socialisticke literatury". V prvnim tvurcich obdobi Majerove prevladaji povidky, i kdyz mezi nimi je i roman PANENSTVI (1907). Vsechna tato dila spojuje ustredni motiv tiziveho zivotniho postaveni divek a zen. Autorcino vychozi pojeti se blizilo macharovskemu: "Byti zenou, uz to znamena trpeti" a vrazovalo se do linie emancipacni literatury. Deziluze a tragika zenskych hrdinek Marie Majerove, i kdyz nebyly prosty pudovych prvku, korenily hloubeji ve spolecenske realite a to jim dovolovalo prekrocit hranice pasivity, melancholie a bezvychodnosti a dobrat se k cinorodemu typu, jaky predstavuje napr. Lenka Bilanska, ustredni hrdinka romanu NEJKRASNEJSI SVET (1923). Falesnou cestu anarchismu (francouzskych a ruskych anarchistu), ktery nemuze vest k nastoleni lepsiho usporadani spolecnosti, zobrazila Majerova v romanu NAMESTI REPUBLIKY (1914), byl mj. take svedectvim jejiho rozchodu s hnutim, k nemuz prechodne patrila. Formou utopie, ktera po svetove valce zdomacnela i v ceske literature hlavne diky K. Capkovi, vylicila Majerova v romanu PREHRADA (1932) nenasilny revolucni prevrat. Rusny dej, odehravajici se behem jedineho dne, byl situovan do Prahy. V kompozici vyuzila vedle tradicnich postupu i stylizovaneho reportazniho zaznamu a prostredku odvozenych z filmove techniky. SIRENA (1935) je generacni roman delnicke rodiny Hudcu, prvni uceleny obraz socialniho a nazoroveho vyvoje proletarske rodiny od poloviny 19. stoleti do r. 1918. Na Sirenu volne navazala HAVIRSKA BALADA (1938), v niz jakoby pokracuje osud rodiny na pribehu Rudolfa Hudce, ktery se po navratu z Nemecka, kam odesel za praci, musi zivit zebrotou.
Umelecky presvedcivejsi byla MARIE PUJMANOVA (1893-1958), narozena v mestanske rodine univerzitniho profesora, v prostredi intelektualne podnetnem. Pujmanova, pohybujici se v mladi v uzavrenem kruhu otcovskeho domu, nasla si brzy cestu k vnejsimu svetu a k samostatnemu pohledu na nej, nejprve prostrednictvim casopisu F. X. Saldy (Novina, Kmen) a Ruzeny Svobodove (Lipa). Pribeh vybojovaneho svobodneho materstvi vylicila v romanove prvotine PACIENTKA DOKTORA HEGLA (1931). Stezejni dilo Pujmanove, tridni freska ctvrtstoleti ceskeho narodniho a socialniho zivota, vznikalo v casove rozloze temer dvaceti let. Uvodni cast LIDE NA KRIZOVATCE (1937) plasticky ztvarnuje osudy advokata Gamzy a sourozencu Urbanovych i povalecnou atmosferu v republice az do let krize. Nasledujici HRA S OHNEM (1948) a ZIVOT PROTI SMRTI (1952) sleduji vzrusujici deje lipskeho procesu s Jirim Dimitrivem, udalosti kolem Mnichova, leta okupace, valku na fronte i podzemni odboj az do kvetnove revoluce 1945. Oba tyto romany poznamenal uz do jiste miry dobovy schematismus.
JARMILA GLAZAROVA (1901-1977) hlavni cast jejiho literarniho dila vznikla v kratkem casovem useku peti let (1936-1940). Svedcilo to o hloubce zdroje, ale i o slovesnem nadani. Kronikou dvanacti let nezkaleneho manzelskeho stesti (manzel Glazarove byl lekar) je kniha ROKY V KRUHU (1936), napsana formou zapisku. Na rozdil od cisteho souladu, ktery se v Rocich v kruhu jevi jako dar, dve nasledujici dila vychazeji naopak se stretani hrdiny s drastickymi existencnimi podminkami a spolecenskymi konvecemi. Roman VLCI JAMA lici spoluziti venkovskeho lekare s jeho starnouci a despotickou zenou, mezi nimiz zije mlada schovanka. Hrdinove romanu prochazeji vsemi stupni deziluze a dospivaji posleze k poznani zivotni beznadeje. Problem mravni a lidske rozvracenosti je potom vystupnovan az do baladicke dramaticnosti v dalsim romanu ADVENT. Materska laska ubijene zeny zachranuje v okamziku nejvyssiho zoufalstvi k smrti odsouzene dite a zaroven se v horecne halucinaci msti na surovem muzi a jeho milence, kteri zpusobili jeji a synovo utrpeni.
Jako syn zidovskeho obchodnika v Rychnove nad Kneznou poznal KAREL POLACEK duverne malomestske a zidovske prostredi a mentalitu jeho obyvatel, kteri jako literarni postavy a figurky zalidnili svet jeho povidek a romanu. Je to kronikarske zpodobeni lidicek maleho mesta a Polacek je predstavuje nekdy ironicky, vetsinou vsak se shovivavym usmevem nad jejich slabostmi. Stastna dispozice z mladi, kdy Polacek tyto figurky videl kolem sebe, byla pozdeji jeste obohacena o zkusenosti lokalkare, soudniho zpravodaje a redaktora Lidovych novin, v nichz Polacek zakotvil zasluhou bratri Capku. Spisovatelovou snahou bylo pravdive zobrazit "maleho cloveka" v kazdodennim zivote se shovivavym humorem. Takovou podobu Polackova pohledu na svet a jeho hrdiny predstavuj popularni roman MUZI V OFSAJDU s dvojici fotbalovych fanousku, otce a syna, a s humornym vylicenim kluboveho prostredi a psychologie sportovnich divaku. V jinych Polackovych dilech vsak nechybi sarkasmus a horka kriticnost. Tyka se to zejmena romanu DUM NA PREDMESTI a HLAVNI PRELICENI, v nemz autor sleduje, jak se jeho romanovy hrdina v touze po majetku nezastavi ani pred vrazdou. Sve dilo dovrsil Polacek ctyrdilnym cyklem o pochybnem "hrdinstvi" malomestaku v dobe prvni svetove valky: OKRESNI MESTO, HRDINOVE TAHNOU DO BOJE, PODZEMNI MESTO, VYPRODANO. Sve hrdiny sleduje autor od zatuchle atmosfery venkovskeho mestecka tesne pred vypuknutim valky, provazi je na halicskou frontu, kde ani ve valecnem viru se nedovedou zbavit svych malichernych slabosti, a nakonec predvadi valecne zazemi, hladovejici obyvatelstvo a valecne zbehy. Styk konvencniho sveta dospelych, pohybujicich se v jednani i ve vyjadrovani ve vymezenych hranicich sveho spolecenskeho postaveni a povolani, s detskou napodobivosti a hravosti s neodolatelnou vyrazovou a situacni komikou vylicil Polacek v knize BYLO NAS PET.
Pritazlivy a exoticky svet cirkusu a variete, santanu a kabaretu, prazske bohemy, ale i kriminalni polosvet moderniho velkomesta vnesl do ceske literatury EDUARD BASS. Roku 1910 vystoupil jako recitator a zpevak v kabaretu Bila labut v Praze a tomuto druhu umeni zustal verny. Stal se spolutvurcem proslule Cervene sedmy, zaroven spolupracoval se satiristickymi casopisy. Vytvoril radu svych Rozhlasku. Nektere z Bassovych versu a kupletu zlidovely a s neobycejnym ohlasem se setkaly r. 1930 Bassovy literarni parodie nazvane TO ARBES NENAPSAL, VRCHLICKY NEZBASNIL. Trvalou soucasti ceske prozy se stal Bassuv humoristicky pribeh o slave ceske kopane ve dvacatych letech KLAPZUBOVA JEDENACTKA a roman CIRKUS HUMBERTO. Na pozadi pestreho mezinarodniho slozeni cirkusovych umelcu, artistu, krotitelu i muzikantu, sleduje Bass tri generace od 60. let minuleho stoleti az do prvni ctvrtiny 20. stoleti. Jakousi paralelou k romanu je soubor povidek LIDE Z MARINGOTEK ze stejneho prostredi.
Prislusnikem literarni generace, ktera dozrala v letech prvni svetove valky, byl KAREL CAPEK (1890-1938). Narodil se jako syn lekare v Malych Svatonovicich na Nachodsku, vystudoval gymnazium a filosofii. V letech 1917-1920 byl zamestnan v redakci Narodnich listu, pozdeji v Lidovych novinach. 1921-1923 byl dramaturgem Vinohradskeho divadla, v nemz se ucastnil take rezijni prace. Podnikl mnoho cest po evropskych zemich (cestopisne knihy: ITALSKE LISTY - 1923, ANGLICKE LISTY - 1924, VYLET DO SPANEL - 1930, OBRAZKY Z HOLANDSKA - 1932). Jako novinar vytovoril osobity novinarsky sloupek (knizne potom v souborech O NEJBLIZSICH VECECH, MEL JSEM PSA A KOCKU). Do blizkosti techto knih patri i ZAHRADNIKUV ROK a kniha MARSYAS, v niz Capek projevil svuj zajem o pololidovou tvorbu a "poklesle" literarni zanry. Pro poznani moderni francouzske poezie byla vyznamna Capkova antalogie prekladu Francouzska poezie nove doby.
Prvni prace K. Capka vznikaly ve spolupraci s bratrem Josefem, znamym malirem. Jejich pozdejsi soubor, nazvany KRAKONOSOVA ZAHRADA, obsahuje starsi prace z let 1908-11. Jsou to drobne povidky, priznacne vtipnymi napady a take ironickou nevazanosti a parodii.
BOZI MUKA jsou filosoficke povidky zamyslejici se nad zahadami lidske duse a osudovymi nahodami v zivote cloveka. TRAPNE POVIDKY se skepticky nori do mucivych tajemstvi smyslu lidske existence, lidskeho dusevna a determinace cloveka, i "trapnych" zivotnich konvenci, s nimiz clovek bud marne zapasi, nebo jimz se podrobuje a prizpusobuje.
Ve dvacatych letech se Capek zameruje prevazne na dramatickou tvorbu. LOUPEZNIK vytvoreny jako polemika s programovym hrdinstvym, "mesiasstvim" Janosika, predstavoval ztelesneni revoltujiciho mladi, bouriciho se proti sosactvi. V nasledujici hre RUR (Rossumovi Univezalni Roboti), vyznamenane statni cenou, vyustilo stretnuti cloveka s technikou v obrodu lidstva, kdyz se u dvou robotu, konstruovanych jako stroje bez lidskych vlastnosti, zrodil cit a odusevneni, zaruky neznicitelnosti lidske podstaty. Bylo v tom i Capkovo varovani pred nebezpecim pretechnizovaneho moderniho sveta.
Satiricka alegorizujici komedie ZE ZIVOTA HMYZU, napsana spolecne obema bratry, byla kritikou existujiciho radu, zpusobujiciho deformace jednak cloveku (pozivacnost, chamtivost, egocentrismus), jednak v mezilidskych vztazich (valky). Na zachranu skutecnych hodnot vystupuje nakonec tulak, menici se z pozorovatele v aktivniho ucastnika deje, ktery s vykrikem pohorseni a odporu: "Ach, ty hmyze! Ty pitomy hmyze!" rozslapava mravenciho Zluteho vudce. VEC MAKROPULOS, zhudebnena L. Janackem, polemizovala s idealem dlouhovekosti Shawova filosofickeho dramatu Zpet k Methusalemovi a hajila myslenku, ze prumerne "sedesatilety zivot je primereny", protoze starnuti prinasi "autotoxikaci organismu" (sebeotravu). Capkovi byl pritom vytykan pesimismus.
Hra ADAM STVORITEL (opet spolecne s bratrem Josefem). Nazev byl ironickym symbolem cloveka, ktery znici svet, aby vytvoril svet lepsi, ale ztroskotava. Capek v duchaplnych scenkach, promisenych vytribenym versem, dokazoval opravnenost relativistickeho presvedceni, ze tento svet je natolik dobry, ze jej neni treba radikalne menit. Obdobne tema zpracoval Capek ve fejetonovem romanu TOVARNA NA ABSOLUTNO s pozitivnim ideovym vyznenim v odsudku klerikalismu, nacionalismu a valky. V KRAKATITU polozil Capek znovu, tentokrat v tragicke poloze, otazku moznosti pokroku v technicke civilizaci a soucacne bezpecnosti lidstva, ktere z neschopnosti sladit socialni a civilizacni zajmy se dostava na sam okraj propasti, kdy mu hrozi "valka vsech proti vsem", poniz uz nebude vitezu, ale jen mrtvi. Byla to podivuhodne vystizna vize krize lidstva ve stoleti atomove bomby.
Roku 1929 sestoupil Capek v POVIDKACH Z JEDNE KAPSY a POVIDKACH Z DRUHE KAPSY do strizlivejsich poloh obcanskeho zivota s atmosferou bodrosti a sousedske duvernosti. Obe knihy se staly vrcholem Capkova povidkoveho mistrovstvi.
30. leta vratila Capka k filosofickym zdrojum jeho tvorby. Romanova trilogie HORDUBAL, POVETRON a OBYCEJNY ZIVOT, latkou, postavami hrdinu i dejem tvorici naprosto samostatne romany, byla vnitrne spojena neotickou problematikou. Na osnove vysetrovani a soudniho procesu s viniky Hordubalovi smrti, stejne jako v nekolikanasobnych uvahach (lekare, basnika,jasnovidce, milosrdne sestry) nad neznamym clovekem umirajicim po letecke havarii rozpredl autor otazky o podstate, hranicich a hodnote lidskeho poznani, o meritku a objektivite pravdy. Relativisticke stanovisko vedlo Capka k zaveru, zi pravdive poznani je pouze vyslednici jednotlivych postrehu a vykladu, podminenych intelektem, povahou, vzdelanim, povolanim a zivotnimi zkusenostmi vypovidajicich subjektu. Konecna pravda se sklada z dilcich pravd. Kladem Capkova pristupu bylo zdurazneni odpovednosti pri vytvareni usudku, nebo dokonce vyneseni rozsudku nad clovekem, ktery je vzdy slozitou jednotkou.
Ve VALCE S MLOKY zpodobnil na alegorickem pribehu Mloku, kteri svym zvirecim mechanismem nahradili mechanismus robotu a stali se hrozivym nebezpecim pro lidstvo, hrozbu fasistickeho nebezpeci. BILA NEMOC poukazala v podstave Marsalove na krutou a scestnou logiku mocnych jedincu, ridich se chorobnou predstavou o osudovem vyznamu sveho poslani. Soucasne take zobrazovala take tragedii bezmocnosti uslechtileho, ale izolovaneho jedince, ktery musi kapitulovat pred davovym fanatismem.
Opravdovou lidskou solidaritu a chlapskou statecnost Capek zobrazil v povidce PRVNI PARTA z hornickeho prostredi. Tato kniha a jeste vic posledni Capkovo drama MATKA znamenaly urcity obrat v autorove nazirani na spolecenskou problematiku: dosavadni presvedceni, ze duchovni a kulturni hodnoty lze udrzet jen silou ducha, nahradil nazor, ze v krajnich situacich je nutno k tomu pripojit i silu a odhodlani k boji. Matcino rozhodne, i kdyz bolestne protrpene slovo "Jdi!" v zaverecne scene dramatu, kdy sama podava pusku nejmladsimu synovi po ztrate cele rodiny, bylo neklamnym svedectvim tohoto Capkova postoje.
Capkovo mnohotvarne a neobycejne bohate dilo prervala nahla smrt na sklonku roku 1938. Krehky organismus, nahlodany dlouholetou chorobou, podlehl tlaku tragickych udalosti v dobe Mnichova a hrubym osobnim tlakum. Smrt K. Capka se stala i symbolickym koncem tzv. prvni republiky. Pohreb spisovatele na Vysehradskem hrbitove byl manifestaci vernosti idealum demokracie a narodni a lidske svobody. Roku 1939 vyslo jeste torzo Capkova psychologickeho romanu ZIVOT A DILO SKLADATELE FOLTYNA, opet koncipovane jako relativisticky pohled na hrdinu z mnoha ruznych stran.
Organickou soucast Capkovy tvorby tvori take HOVORY S T. G. MASARYKEM. Zachytily nejen nazory a postrehy prvniho prezidenta republiky, vzpominky na ruzna obdobi jeho zivota, ale i zpusob reci a jeho postoje k otazkam politickym, nabozenskym a kulturnim.
Capkuv starsi bratr JOSEF CAPEK, znamy predevsim jako malir, prosel stejnymi literarnimi zacatky jako Karel. Byl zprvu redaktorem, pozdeji vytvarnym kritikem a kniznim ilustratorem. J. Capek zahynul pred samotnym koncem valky roku 1945 v koncentracnim tabore. Zprvu psali oba bratri spolecne povidky i nektera dramata.

Psychologicka proza

Povalecny rozvrat a socialni neklid nepraly vzniku psychologicke prozy v prvnich letech republiky. Zajem spisovatelu se obracel hlavne k postaveni jedince ve spolecnosti nebo k tridnim zapasum. Teprve pomerne uklidneni koncem 20. let zamerilo pozornost spisovatelu take k vnitrnim procesum odehravajicim se v nitru cloveka. Autori tohoto druhu prozy, pouceni soudobou psychologii, pokouseli se umelecky ztvarnit podvedome stavy svych hrdinu, zajimali se o otazku dvojnictvi, rodoveho zatizeni ruznymi psychickymi uchylkami nebo patologickych povah a jejich vlivu na okoli.
JAROSLAV HAVLICEK pochazel ze severovychodnich cech, kraje pismaku, a to take ovlivnilo zpusob jeho tvorby. Zacinal milostnymi pribehy divek NEOPATRNE PANNY, jejichz duverivost ve styky s realitou zivota je privadi k tragediim. Poprve vsak vystoupil Havlicek jako zraly autor romanem VYPRAHLE TOUHY (v prepracovanem vydani PETROLEJOVE LAMPY) o srazce dvou odlisnych lidskych jedincu, citove zeny s cynickym a degenerovanym muzem. K vrcholu Havlickovy tvorby patri 2 romany, NEVIDITELNY, TA TRETI, prvni o degenerovane rodine tovarnika, ktera je postizena rodovou kletbou, utkvelou predstavou jednoho jejiho clena, ze prochazi domem neviden. Druhy roman s ustrednim hrdinou, starym mladencem, s jeho vztahem ke dvema rozdilnym zenam, jedne mlade vystredni krasavici, druhe skromne a obetave. Hrdina, povrchni a pokrytecky sosak, voli nakonec treti - dobrovolnou smrt.
Rodinne vztahy jsou nametem romanu HELIMADOE, pribehu 5 sester (podle zacatecnich pismen krestnich jmen), pozvolna starnoucich a ovladanych podivinskym otcem lekarem. Novela SYNACEK predstavuje statkarskeho synka, rozmazleneho zenami, jejichz nevhodna vychova zpusobi, ze z hrdiny vyroste hrubec, ktery se svym kamaradem bujnymi kousky pohorsuje mestecko. Zaver dila, kdy se hrdina ozeni s pritelovou dcerou, uklidni se a chce odcinit vystrelky mladi, konci hrdinovou smrti pri autohavarii.
Do hloubek podvedomi se obraci ve svem dile RICHARD WEINER, puvodnim povolanim chemik, pozdeji novinar. Weiner neveri v silu rozumu, jeho hrdinove byvaji rozpolceni a nenormalni. Spisovatel sleduje jejich podvedomi a halucinacni stavy. Jeho tvorba se ponoruje do pocitu tryzne a beznadeje (povidky LITICE, SKLEB). Weiner se zabyval take problemy rozpolceneho vedomi, podvojnych dusevnich stavu v proze LAZEBNIK. Tento soubor 5 povidek je vlastne realizovanym programem surrealismu v proze, ktery Weiner v uvodni stati formuluje. Weiner vidi cloveka uprostred vysinuteho sveta jeho bytost rozdvojenou, ktera se potaci vedoma si nesmyslnosti sve existence. Teprve kniha novel Hra doopravdy naznacuje, ze autor se prece jen zachytil pevnejsiho bodu v predstave, ze lidska existence musi byt branena.
EGON HOSTOVSKY, rodak z Jiraskova Hronova se po nedokoncenych studiich filozofie stal nakladatelskym redaktorem, potom urednikem ministerstva zahranicnich veci. Leta 1. emigrace za valky prozil v Parizi, Portugalsku a od roku 1941 v USA. Potom se vratil do vlasti, opet pracoval v zastupitelskych uradech. 1948 emigroval podruhe a zil nejdrive v Dansku a Norsku, pak v USA, kde take zemrel.
Jeho hrdinove zapasi se zlem, obvykle podminenych historickymi zvraty, snazi se uniknout ze sve samoty (v tom se Hostovsky vzdalene podoba Kafkovi, psychologickou analyzou dusevnich pochodu svych hrdinu pripomina Dostojevskeho) navratem k trvalym jistotam, ktere ztratil utekem z domova. Vykorenenim z domaciho prostredi se nedovedou prizpusobit cizim podminkam. Tyto stavy vsak vyplyvaji i z jejich vnitrniho uzpusobeni, nekdy jsou urceny rodovym puvodem (zidovstvim).
Psychologicky roman GHETTO V NICH, pribeh zidovskeho chlapce, vyrustajiciho vedle zivotem ubiteho otce, jemuz se syn marne snazi pomoci prekonat pocit osameni, do nehoz jej uvrhla rasova odlisnost. Dalsi roman, DANAJSKY DAR, je historii 3 sourozencu, jimz se valka stala "danajskym darem". Vratila jim otce z valky jako alkoholika a matku ztratili jako obet valecnych utrap. Roman PRIPAD PROFESORA KORNERA lici komplex menecennosti u stredoskolskeho profesora a jeho snahu jej premoci tim, ze se manzelstvim i volbou pratel upne k silnejsim osobnostem, ztroskotava vsak a podleha jeste vetsi depresi. Nasledujici roman CERNA TLUPA je zalozen na konfrontaci snu a reality, sveta deti a dospelych. Mlady hrdina promita sve pohadkove predstavy do skutecnosti valecne doby, shromazdi kolem sebe partu kluku, ktere ziskava pro romanticke sneni, ale i dobrodruzne podniky.
Hostovskeho cinnost pokracovala dale v emigraci za 2. svetove valky, kdy vznikly roman 7-KRAT V HLAVNI ULOZE a teprve po valce ve vlasti vydany CIZINEC HLEDA BYT. Opakuji se v nich temata znama uz z predchozi Hostovskeho tvorby, motivy pocitu cizoty a neschopnosti hrdinu szit se s prostredim, tentokrat na vic na pozadi vseobecneho mravniho rozvratu povalecneho sveta. Dalsi romanova tvorba Hostovskeho, vznika v letech spisovatelovy 2.emigrace, je priznacna primesi grotesky a absurdity, v niz se ocitaji hrdinove jeho romanu. 1. z nich, nazvany NEZVESTNY, obsahuje i prvky dobrodruzneho zanru: jeho hlavni hrdina se ocita ve spleti dvoji spionaze v prostredi Prahy po komunistickem puci v r. 1948. Jiny roman, PULNOCNI PACIENT, predvadi jako hrdinu psychiatra, ktery leci zahadneho spiona, jenz k nemu pravidelne prichazi o pulnoci. Nad vsemi absurdnimi scenami prevlada strach, neustale pritomny ve vedomi romanovych hrdinu. Grotesknost a jemna ironie prevladaji i v romanu DOBROCINNY VECIREK, kde hrstka evropskych emigrantu na vecirku, ktery je ma sblizit, poznava, jak jsou vlastne izolovani, neschopni porozumet jede druhemu. Vecirek konci vrazdou a kradezi penez pro dobrocinne ucely. Sam autor pokladal za svuj nejlepsi roman nejrozsahlejsi dilo tohoto obdobi tvorby, VSEOBECNE SPIKNUTI, do jiste miry autobiograficke. Jeho hrdina - spisovatel pochazi od Nachoda, dej se odehrava v New Yorku pri oslave jeho narozenin a navraci se do Cech, do doby hrdinova mladi. Opet je tu zakladni linii pocit strachu ohrozeni, marne snahy prekonat rozdvojeni mezi nostalgickou vzpominkou na vlast a neschopnosti zakorenit v cizim prostredi.

Venkovska proza a ruralismus

Po r. 1918 nabyva prevahy obraz mesta a jeho obyvatel jako socialniho, hospodarskeho mravniho problemu. Presto vsak ani vesnicka tematika nebyla zcela opustena. V literature je to vsak jiz obraz vesnice podstatne jine, bez tradicni idylicnosti.
Ruralismus vyjadroval umelecky ideove tendence a agrarniho hnuti, zduraznoval ponekud iluzorni predstavu o vesnici jako jedne rodine, pri tom vsak jeho poukaz na vztah sedlaka k pude jako trvale jistote byl zdrave konzervativni proti moralni chaoticnosti velkomestskeho zivota. Ruraliste zobrazovali venkovsky zivot jako spolehlivou zakladnu ryziho cesstvi a mravni neporusenosti.
JOSEF KNAP rodak z Jicinska. Po filozofickych se stal pracovnikem divadelniho oddeleni narodniho muzea. V letech 1925-30 redigoval casopis a edici Sever a vychod, organ ruralistu.
V Knapove literarnim dile, jsou hrdinove povidek a romanu osudove svazani s rodnou pudou a jakekoli vytrzeni z prostredi jejich domova vede ke konfliktum: romany REVA NA ZDI, MUZI A HORY, VYSOKE JARNI NEBE. Ponekud jine zamereni ma roman PUSZTA o kolonistech z Cech i Moravy osidlujicich potiskou nizinu na Podkarpatske Rusi.

Katolicka literatura

Na rozdil od 19. st., hlasi se tento duchovni proud od zacatku 30.let naseho st. mnohem intenzivneji. Socialni otazku pojimali katolicti autori odlisne, nikoli podle zasady rovnosti vsech lidi, ale na odstupnovanem principu stavovskem, zduraznovali uctu k zemi a pude, posvecene tradici a praci, odlisne chapali filozofii ceskych dejin, obraceli pozornost k dobe pobelohorske, kterou se snazili rehabilitovat.
JAKUB DEML - knez. Pro neustale spory s cirkevni vrchnosti odesel jiz ve triceti letech na odpocinek, aniz se vnitrne rozesel s cirkvi, a venoval se cele literature. Velmi silny vliv na Demla melo jeho pratelstvi s O.Brezinou. Tento ve sve dobe malo ocenovany basnik a prozaik byva pokladan za predchudce modernich basnickych smeru, zejmena surrealismu. Deml byl vynikajici basnickou osobnosti. Jednou s pohledem laskavym a neznym odkryva utajenou krasu nejvsednejsich veci, aniz je primo zobrazuje, jindy hruzu a des lidske existence.
Vetsinu svych prozaickych praci vydaval v podobe mnohasvazkovych sbornicku SLEPEJE (celkem 26 svazku). Obsahuji hlavne basnikovy deniky, uvahy, polemiky, aforismy, korespondenci i kroniku denniho zivota. Z basnicke tvorby vynikaji basne v proze MOJI PRATELE, Lyricka osloveni kvetin a kniha MIRIAM, milostna poezie v proze.
JAROSLAV DURYCH narozeny v Hradci Kralove, zahy ztratil oba rodice. Po vystudovani mediciny se stal vojenskym lekarem, prodelal za prvni svetove valky frontu v Halici a severni Italii, jako vojensky doktor pak slouzil na ruznych mistech, hlavne v Olomouci a Praze.
Durych byl vyznavacem katolickeho baroka, v jehoz duchu chapal i svou koncepci ceske minulosti. Durychovo dilo je velmi rozsahle, zaroven vsak umelecky nevyvazene. Vyznamnejsi je Durychova tvorba s historickou tematikou, zastoupena predevsim trilogii BLOUDENI. Je to siroce komponovana freska z tricetilete valky s ustredni mileneckou dvojici kacire Jiriho a spanelske divky Andelky. Oba jsou symbolem svaru dvou principu duchovnich proudu doby - katolictvi a protestantstvi - na pozadi valecnych udalosti a tragicke postavy Albrechta z Valdstejna. Mensi valdstejnskou trilogii REKVIEM tvori 3 povidky: KURYR, BUDEJOVICKA LOUKA a VALDICE.
Ruralisticke tendence prohloubene vrelym nabozenskym citenim v sobe spojoval JAN CEP, ktery vystudoval filozofickou fakultu. Pusobil jako nezavisly spisovatel. V r. 1948 emigroval do Francie, prechodne pusobil v Radiu Svobodna Evropa. Nekolikrat uvazoval stat se knezem, nakonec se v 52 letech ozenil a zalozil rodinu. V emigraci se necitil stastny. Po tezke nemoci zemrel v Parizi pocatkem r.1973.
Jediny Cepuv roman HRANICE STINU. Jeho hrdina, ucitel Randa, po milostnem zklamani a existencni prohre se vraci do rodneho kraje a zasluhou sveho stareho deda zakotvi ve vesnickem prostredi, kde nachazi smysl sveho zivota.
V emigraci, kdy Cep pusobil nekolik let take v Radiu Svobodna Evropa, pro nez psal uvahove projevy, vznikly francouzsky psane povidky CIKANI. Cep byl take vynikajicim prekladatelem z francouzstiny, anglictiny a nemciny.
Zajimavou nazorovou promenou prosel KAREL SCHULZ. Zacinal jako clen povalecne avantgardni skupiny Devetsil. Od techto experimentalne pojatych del v duchu modniho proletarskeho umeni i poetismu se Schulz odklonil ke katolicismu, dlouho vsak publikoval jen ojedinele casopisecky.
Nejzralejsim, bohuzel vsak nedokoncenym spisovatelovym dilem, rozvrzenym do 3 svazku, z nichz dokoncen zustal jen 1. dil, je monumentalni freska KAMEN A BOLEST, obraz renesancni Italie, zrcadlici srazku dvou epoch, stredoveku a novoveku s ustredni postavou genialniho sochare, malire a basnika Michelangela Buonarrotiho. Schulz je vylicil na pozadi doby plne kontrastu, politickych vasni, intrik a boju jako pudoveho cloveka, plneho vnitrniho svaru, z nehoz se vykupuje umeleckou praci. Neobycejne zdarile vystihl autor take prostredi papezskeho dvora, jeho okazalou nadheru, ale i mravni upadek.
S katolicismem je spojena i tvorba spisovatele FRANTISKA KRELINY. Narodil se na jicinsku, byl ucitelem v Praze, v 50. letech byl obzalovan z protistatni cinnosti a dlouhodobe veznen (do r.1960). Krelina vysel v pocatcich sve literarni drahy z ruralismu, spolupracoval s Knapovym mesicnikem Sever a vychod, pozdeji se zcela priklonil k nabozenske tematice.
Socialne realisticky roman z prostredi podjestedskych tkalcu HUBENA LETA nebyl jeste podplatny ruralismu, zobrazoval vliv hospodarske krize na drobne chalupniky a delniky. Za to plne ruralisticky v protikladu zkazeneho mesta a mravne cisteho venkova byl roman PUKLY CHRAM, ponekud zjednodusene vrhajici svetlo a stin na obe prostredi.
Nejvyznamnejsim basnikem katolickeho proudu literatury byl JAN ZAHRADNICEK. V detstvi si tezce poskodil pater. Kratce se ucil krejcim, potom vystudoval gymnazium, studia filosoficke fakulty v Praze nedokoncil. V r.1951 byl se skupinou katolickych intelektualu a spisovatelu zatcen a nezakonne odsouzen k 13 letum zalare za velezradu. V dobe kdy se jednalo o jeho propusteni, mu po otrave houbami zemreli dve dcery. Propusten byl po vseobecne amnestii v r.1960, tehoz roku vsak zemrel.
Zahradnickova poesie vychazi z tragickeho zivotniho pocitu, neustale se v ni vraceji motivy noci jako symbolu smrti, horkosti a smutku. Naznacuje to uz nazev 1. sbirky POKUSENI SMRTI. Smrt se mu stava klicem k pochopeni zivota i jeho prechodnych radosti. Ve sbirce JERABY, s motivy tmy, vetru, svetla, listi, stromu a oblak povysenych do symbolickeho vyznamu, se tento basnikuv smutek prosvetluje jakousi elegickou nehou k svetu jakozto dilu bozimu. Sbirka POZDRAVENI SLUNCI znamena pro basnika konec nejistot a mucivych stavu. Volnym versem zpiva chvalu zeme, harmonizuje vlastni vnitrni rozpory.
Po r. 1945 vydal Zahradnicek sbirky STARA ZEME, LA SALETTA. Zvlaste sbirka La Saletta vyjadrila basnikovo zklamani nad moralni krizi lidstva po druhe svetove valce. Basne vznikle v dobe Zahradnickova vezneni vysli vesmes v cizine nebo se sirili v samizdatovych opisech, vyjimkou byla skladba ZNAMENI MOCI, otistena v casopise Student v r. 1968. Petri k nejotresnejsim obzalobam totalitniho systemu, niciciho vsechny hodnoty.
Pripravovane vydani versu, ktere Zahradnicek napsal v dobe sveho vezneni a ktere bylo oznaceno nazvem DUM STRACH, bylo r.1970 zakazano. V Rime vysel VYBOR Z BASNI, DUM STRACH pak v Torontu.

Poezie 30. let

Zatimco pro poesii 20. let byly priznacne ruzne programove skupiny, ve 30. letech byla umelecka seskupeni mnohem volnejsi a projevuji se spise jednotlive basnicke individuality.
FRANTISEK HALAS - byl originalnim objevitelem moderniho basnickeho slova. Jeho poesie vykrystalizovala z zivotnich zazitku: horke mladi proletarskeho syna, svetova valka, labilita sveta riticiho se do valecneho utrpeni. Vytvoril poesii drtive zivotni krasy a tragiky.
Frantisek Halas se narodil v Brne jako syn textilniho delnika, nemel moznost studovat, vyucil se knihkupcem. Od r. 1921 publikoval v komunistickych casopisech. Od r. 1926 byl redaktorem prazskeho nakladatelstvi Orbis. V dobe okupace pracoval v ilegalite, po r. 1945 pracoval na ministerstvu informaci.
Halasova prvni sbirka SEPIE je naplnena melancholii, zivotni pasivitou a horkosti. Hruza pomijejicnosti, rozkladu, nicoty se sceneriemi podzimu, noci a hrbitova, ale zaroven radost z odkryvani prastarych lidovych a basnickych tajemstvi urcovaly zamereni i dalsich sbirek, KOHOUT PLASI SMRT, TVAR a HOREC. Halas je neduverivy ke svetu, ale i k vlastnimu nitru, muci ho otazky zivota a smrti, hleda na ne odpoved, ale nenachazi. Ackoli se v jeho poesii objevuji casto obrazy zmaru a rozkladu, neni to vyraz nihilismu (popirani vsech mravnich a spolecenskych hodnot). Vycita se poesii, napsal Halas, ze je plna smutku a smrti, ze neni optimisticka. Poesie o smrti neni poprenim zivota, ale ostnem, ktery zvysuje lasku k nemu.
V r. 1934 vydal Halas skladbu DELNICE, v niz spojil vzpominku na predcasne zemrelou matku s obrazem typickeho osudu proletarskych zen - textilacek, umyvacek, prihazovacek, uklizecek, uhlirek, sicek, prodavacek, sluzek, zivoricich a starnoucich. Lidskost teto basne ma blizko k nasledujici skladbe STARE ZENY, kterym z prchave krasy a z kratkosti zivota zbyly jen ruce zedrene a "spotrebovane", smutek chudoby a opustenosti. Tento lidsky, ale i socialni smysl Starych zen zustal zcela nepochopen S. K. Neumannem, ktery je oznacil za Halasuv knouravy pesimismus a polemicky proti nim ve stejnem roce 1935 zameril svou basen STARI DELNICI.
Pocinaje sbirkou DOKORAN projevuje se v Halasove poesii obrat, basnik objektivizuje svou tvorbu do spolecensko - historicke roviny a verejne protifasisticke cinnosti. Za obcanske valky navstivil Spanelsko a aktivne se zapojil do protinacisticke hnuti v dobe valky.
Podivuhodne vzepeti Halasovych obcanskych a umeleckych sil dostalo umeleckou podobu ve vrcholnych dilech z let 1938-1942. Sbirka TORZO NADEJE vyslovila pocity narodniho kolektivu v osudovych dnech Mnichova. Pro vystupnovani citove nalehavosti svych versu, kterym jiz sam dobovy kontext dodaval zvlastni podmanivosti, vytvarel basnik barvite metafory (zaby slov, rosoly lzi, musince odznaku, knoflik vredu, hadry hesel, vlecka hladu) a basnicke neologismy.
K oslave velke ceske spisovatelky, k 120. vyroci jejiho narozeni, vydal Halas (podobne jako Jaroslav Seifert) cyklus basni NASE PANI BOZENA NEMCOVA. Vyzniva jako hold a diky patronce ceske reci. Jednotlive basne jsou zpodobenim lidskeho osudu spisovatelky.
Basne z let 1937-1941 shrnul Halas do sbirky LADENI: jeji prvni dve casti urcuje basnik detem pred spanim, v druhe casti se vraci ve vzpominkach do kraje detstvi a domova. Tematicky pribuzna je lyrizovana proza JA SE TAM VRATIM o kouzelnem kraji basnikova mladi, ktery predstavuje jedinou pevnou jistotu. Sbirka V RADE naznacuje vedomi tragiky vsech obeti a mravni odpovednosti za odkaz padlych.
VLADIMIR HOLAN - jeden z nejpozoruhodnejsich basniku ceske poezie vubec, jehoz vyznam presahuje hranice narodni literatury. Jde jako osamelec stranou modnich proudu, jen cestou sve bohate fantazie. V usili o sverazny jazykovy projev dochazi az k deformacim.
Uz Holanova prvotina BLOUZNIVY VEJIR (1926) ukazala vyrazne prvky basnikova videni sveta, v nemz vyznamnou ulohu hraje tajemstvi. To se projevilo jeste silneji spolu s tvorivou imaginaci v dalsi sbirce TRIUMF SMRTI (1930) s nerytmickymi versi, proniklymi dusi a prirodou.
Podobneho razu jsou i dalsi Holanovy sbirky ze tricatych let: VANUTI; OBLOUK; KAMENI, PRICHAZIS. Holanova poezie se v nich vesmes pohybuje na rozhrani snu a skutecnosti, preludu a procitnuti z neho. Tato abstraktni lyrika je odvracena od skutecnosti, zameruje se pouze k basnikovu nitru, balancuje na pomezi mezi vedomim a podvedomim. Urcity obrat znamena sbirka ZARI 1938 v niz Holan podobne jako Halas vyslovil v hnevivych slokach odsudek mnichovske zrady i pocity urazeneho naroda. Z basne zmizela metafyzika, misto ni nastoupil jasny vers a vrouci vyznani.
Jeste jasnejsi, protoze oprostena od metafyzickych formulaci, je sbirka TEREZA PLANETOVA (1943) o puvabnem zjevu divky, kterou vypravec spatril jen jednou, a presto ho okouzlila na cely zivot. Nad lidskymi osudy vsak vladne jakasi kletba; kdyz se vypravec pribehu vraci po 30 letech do vsi, kde divku poprve spatril, nikdo uz mu o ni nedovede nic povedet.
Poezie Vladimira Holana je protikladem poetisticke smyslove obraznosti i asociativniho kupeni predstav, jak je obvykle u surrealistickych basniku. Chce postihnout skutecnost nikoliv v jejim celku, ale pouze v jakychsi vysecich. Dokonce se zda, ze Holanuv svet neni budovan ze skutecnosti, ale jen prostredky jazykoveho vyjadreni.
Poezie basnika FRANTISKA HRUBINA vyznacuje od prvnich sbirek smyslovy vztah k rodnemu kraji a k zemi, k venkovskym lidem a jako protiklad tohoto zamereni myslitelsky neklid, promitajici lidsky osud do sirsich narodnich ci obecne lidskych souvislosti. Obe tendence se prolinaji a doplnuji a jsou obsazeny v cele Hrubinove tvorbe.
Frantisek Hrubin se narodil v Praze, ale jiz ve ctyrech letech se prestehoval s rodici do Lesan v Podsazavi, kde prozil i mladi. Po nedokoncenych pravnickych a filosofickych studiich pracoval jako knihovnik, od r. 1946 se venoval vyhradne literarni tvorbe.
Hrubinovo rozsahle dilo vyznamne ovlivnilo nejen ceskou poezii, ale i prozu a drama. Vyznamne misto zaujima Hrubin take v poezii pro deti.
Rozkolisani tradicnich zivotnich hodnot v 30. letech privedlo Hrubina az v prvnich sbirkach ZPIVANO Z DALKY, KRASNA PO CHUDOBE k hledani zachrany pred skepsi v hluboce procitene duchovnosti, nikoli nepodobne Zahradnickove. Obdobneho ladeni je i treti sbirka ZEME PO POLEDNACH, zamysleni nad lidskym udelem, k nemuz neoddelitelne patri bolest a utrpeni, a formalne vyspelejsi VCELI PLAST, obsahujici take cyklus sonetu venovanych Praze. Kniha MAVNUTI KRIDEL, Hrubinuv pokus o zvladnuti mene obvyklych basnickych forem: ritornelu, terciny, decimy a dalsich, jakoby v navaznosti na tyto stroficke utvary v poezii Vrchlickeho, ktery je v ceske poezii zdomacnoval. Sbirka znamena take zzivotneni basnikovi poezie, zejmena durazem na hodnoty rodinneho zivota.
Hrubin v teto fazi sve tvorby uziva pravidelnych versu a rym s melodickym vyznenim. Po r. 1945 se Hrubinova tvorba zretelne promenuje. Po tradicnich vazanych versich prvnich povalecnych sbirek (CHLEB S OCELI, JOBOVA NOC) orientuje se basnik k volnemu versi a rozhojnuje svou tvorbu o dalsi literarni zanry: prozu a drama.
VILEM ZAVADA - ostravsky rodak. Po vystudovani filozofie v Praze se stal nakladatelskym redaktorem, pozdeji pracoval v Narodni a Univerzitni knihovne, po r. 1953 v nakladatelstvi a jako spisovatel s povolani. Na rozdil od dobove modniho poetismu vnesl Zavada do ceske poezie, podobne jako Halas, tragicky zivotni pocit, patrne jako nasledek detskeho prozitku valky a chmurneho prostredi rodneho Ostravska. Vyrazne se to projevuje v prvni sbirce PANYCHIDA, v niz vidi zivot jako naplneni bolesti a smutku. Chmurne tony zaznivaji i z dalsi basnicke knihy SIRENA. Teprve treti sbirkou CESTA PESKY se Zavada osvobodil od techto pochmurnych nalad a z pocitu prokleti. Tematicky zustava verny rodnemu kraji.
Jeste dal v hledani zivotniho kladu dospel ve sbirce HRADNI VEZ, v niz uz mizi tragicky zivotni pocit a na jeho misto nastupuje smir se svetem, i kdyz se vynoruji obavy o narodni osud. (C) 1994, 1996 AHA